It is secret (CZ; Fantastická zvířata a kde je najít) √

Credence

Někdo jí poplácával po tváři. Ani si neuvědomila, že upadla do bezvědomí. Ztěžka otevřela oči a okamžitě je zavřela. I když byla v šeru, všechno bylo najednou tak jasné. Ani se nepodívala, kdo ji budil. Vlastně jí bylo jasné, že je to Graves. Nikdo jiný se do této místnosti nedostane než on sám.

S hlubokým výdechem otevřela oči a podívala se na Gravese, který se nad ní skláněl a snažil se jí probrat z bezvědomí. Nechápala, proč na její probuzení nepoužil kouzlo. Bylo to rychlejší i účinnější. Vytáhl ji do sedu a opřel ji o zeď.

,,Co se stalo?" zeptal se a ona se na něj zamračila. Místo odpovědi začala hledat v kabátě mast. Nikde ale nebyla. ,,Kde je mám mast? Měla mi pomoct, Mlok ji udělal z jeho přísad, fungovala okamžitě!" začala panikařit a dál by pokračovala, kdyby jí Graves nepoložil ruku na tvář. Nechápavě se na něj podívala a vše jí došlo. ,,To ty. Ty jsi mi jí vzal." zavrčela a on se pousmál. ,,Nedovolil bych, aby se ti něco stalo. Scamander ji vytvořil ze svých přísad, ne z ověřených. Nemůžeme mu věřit a já nedovolím, ale se ti něco stalo." vstal a ona nevěřila vlastním uším. ,,Nejen, že se chceš zbavit jeho, ale i mě." řekla a on k ní zůstával otočený zády. ,,Nedělej scény a vstávej, musím ti někoho představit." řekl a oblékl si vlastní kabát. Pro ní to byl ale příkaz takový, že si sedla do tureckého sedu a založila si ruce na prsou.

,,Vstávej." říkal jí nejméně po páté a ona stále seděla. ,,Rose." zaprosil a ona našpulila pusu. ,,Chováš se jak malé dítě." řekl naštvaně a ona dál nehnutě seděla. "Tak fajn." řekl po dalších několika minutách, došel k ní, chytil jí za ruce a přemístil se s ní.

Tvrdě dopadla vedle černovlasého chlapce. Byl vystrašený a to, že vedle jeho nohou dopadla dívka lapajíc po vzduchu kvůli vyraženému dechu mu nepomohlo ke klidu. Graves skončil vedle ní a přiklekl k ní.

,,Promiň." zašeptal a opatrně jí zvedl na nohy. Nic mu na to neřekla, posadila se na hromadu kamení opodál a čekala, až to všechno skončí. ,,Credenci, tohle je Rosalie. Rosalie, Credence." představil je. ,,Další tvůj poskok?" zajímala se a kývla na chlapce. ,,Pomáhá světu, Rose." řekl. ,,Je to mudla. Ty ty nesnášíš." připomněla mu. ,,Omluv jí Credenci, nedávno zažila při práci pro mě zranění." řekl Graves na její omluvu a otočil se k chlapci. Byl zvláštní, ale tohle nebyla nejlepší doba.

Mluvili o nějaké dívence. Nepatrně popošla blíž, otočila se k nim zády a poslouchala. Oni však utichli a když se otočila, Graves jí pozoroval s povytažením obočí. ,,Jsem taky obětí." řekla a on si povzdechl. ,,Zaslepili tě, Rose. Nestojí o tebe, ani je neznáš a oni neznají tebe." řekl a znovu se otočil k chlapci. To, co jí řekl jí vehnalo slzy do očí.

,,Tak našels to dítě?" ptal se ho Graves. ,,Nejde to." odpověděl napjatě. Něco ho bolelo... něčeho se bál. ,,Ukaž." řekl Graves uklidňujícím hlasem a ona se k nim ohlédla. Musel si jeho ruku vzít sám. Zamračila se, když viděla ty rány na jeho rukou. Graves je jediným pohybem ruky odstranil. ,,Chlapče, čím dřív tu dívku najdeš, tím dřív bude pro tebe všechna ta bolest minulostí." zašeptal a povzdechl si. Zajímalo ji, zda chce aby to slyšela nebo jestli chce jenom zapůsobit na Credence. Což očividně už zapůsobil.

,,Chci ti něco dát, Credenci, jen tak někomu bych to nesvěřil." řekl a vytáhl z kapsy svého kabátu symbol na provázku černé barvy. ,,Ani mě." odtušila šeptem a on se na ní káravě podíval. Pokrčila rameny a posadila se na kameny. ,,Málo komu." opakoval a vzal jeho obličej do rukou. ,,Ale ty," podíval se na něj ,,jsi jiný." řekl nakonec. ,,Až to dítě najdeš, sáhni na ten symbol a já za tebou hned přijdu." řekl a po chvíli ticha ho objal. Podívala se směrem do rušné ulice a povzdechla si. ,,Udělej to, a na věky věků budeš ctěn kouzelníky." zašeptal Graves tak, že ho skoro neslyšela. ,,To dítě umírá, Credenci, dochází nám čas." řekl a přešel k ní. Okamžitě k němu vzhlédla.

,,Urazil jsem tě?" zašeptal se sedl si vedle ní. ,,Urazit?" opakovala po něm a on přikývl. ,,Kdepak, jen mě štve že jsem další na seznamu těch, co pro tebe pracují." odpověděla šeptem. ,,A budeš pro mě pracovat i dál." řekl a ona se na něj podívala. ,,To nebyla otázka." odtušila. ,,Ne, to nebyla." řekl a natočil si jí směrem k sobě. ,,Přemístím tě k nim, nesmíš nic říct, musíš udržet tajemství." řekl a vzal její ruku s prstenem. ,,Kdyby cokoli, okamžitě..." nechal větu nedokončenou a podíval se významně na prsten. Přikývla. ,,Co má mast? Ta od Mloka?" zeptala se, když vstával. ,,Jistě ti udělá novou." řekl a dřív, než se s ním začala hádat ji přemístil pouhým mávnutím ruky.

Byl mocný a to ji znervózňovalo ukončit práci pro něj. Už jenom to, že věděl jak jí způsobit bolest a vyklouznout z toho. Když ji našel, působil na ni strašně mile, ale teď už to takové nebylo.