It is secret (CZ; Fantastická zvířata a kde je najít) √

Konec...?

Přemístili se do zapadlé uličky, kde to mírně poznávala. Otázkou bylo, zda jdou tam, kam si myslela že jdou. Pokud tomu tak je, musí využít situace a zavolat Gravese. Musí to skončit, nesmí dál čekat a musí mu to říct. Jednoduché to ale rozhodně nebude.

,,My jdeme do hospody?" zeptala se a jako pravá herečka se zatvářila nad míru vyděšeně a stejně tak zněl i její hlas. ,,Ano, děje se něco?" strachoval se Mlok. ,,Ehm... ne." zakoktala se. ,,Nemám hospody ráda, málem jsem tam jednou přišla o život." řekla když jí provrtával pohledem. ,,Můžeš zůstat tady." usmál se na ní a ona se rozzářila. ,,Pokud by to nevadilo..." nechala větu nedokončenou a všichni, i Tina, zakroutili hlavou. ,,Děkuju." pousmála se nervózně. ,,Vrátíte se pro mě?" zavolala za nimi ještě. ,,Tebe bychom tu nenechali v žádném případě." usmál se na ní přátelsky Mlok a ona mu zamávala.

Jen co se za nimi zapadli dveře, schovala se za kontejner a stiskla prsten. Téměř okamžitě se ozvala tlumená rána a ona spatřila Gravese. Nevypadal, že má dobrou náladu a to bylo zlé, hodně zlé. Ač se k ní choval mile, jenom to hrál, o tom se již přesvědčila. Nebylo by dobré, kdyby ho naštvala ale to ona podle všeho udělá. On však nasadil svou příjemnou a starostlivou masku a rozhlédl se kolem sebe.

,,Rosalie?" zvolal její jméno a ona vystoupila ze stínu. ,,Co se stalo?" zeptal se jí jako starostlivý otec a ona si založila ruce na prsou. ,,Jsou v hodpodě, Merlin ví proč a já s te...," ,,Zjistila si něco?" vyhrkl a ona se na něj zamračila. ,,Necháš mě prosím alespoň domluvit?" zavrčela a on protočil panenky. ,,Budiž." přikývl. ,,Díky." vydechla a podívala se ke dveřím. ,,Jak jsem řekla, jsou v hospodě a já s tebou potřebuju mluvit." řekla šeptem a doša až k němu. ,,Děje se něco?" zeptal se jí se zájmem.

,,Nechci pro tebe už pracovat." řekla a obávala se nejhoršího. ,,To nechápu, proč?" zemračil se. ,,Přirostli mi k srdci, mám je ráda a nechci je udávat." řekla nervózně. ,,Ani jednou si je neudala, odmítáš mi podávat jekékoli informace. Co se stalo?" nechápal a položil jí ruce na ramena. Znervóznila. ,,Nikdo mi nikdy nedokázal najít informace o mé rodině. Proč by jsi to měl dokázat ty? To, že jsi mocný nic s prominutím neznamená. A navíc, má rodina o mě očividně nestála a nestojí, jinak by si mě našla." řekla a vyhýbala se očnímu kontaktu. ,,Máš ho ráda." řekl a pustil jí. ,,Nemám." řekla zamračeně a snažila se obhájit se. ,,Takže ano." ušklíbl se. ,,Jsi hluchý?" utrhla se na něj. ,,Řekla jsem, že ne." odsekla přidrzle. ,,Kdyby jsi ho ráda neměla, zeptala by ses, koho myslím. Mloka máš ráda víc než jako kamaráda." usmál se vítězoslavně.

Podlomili se jí kolena a on jí chytil. Dostal jí tam, kam chtěl aby ji dostal. Snědla mu tu návnadu i s naviákem. Odstrčila ho od sebe a o krok ustoupila. ,,Co ty o tom víš?" zašeptala. ,,Jenom to. Že láska neexistuje, je k ničemu." řekl s ledovým klidem. ,,Mýlíš se, nikdy si lásku nepoznal, víš?" poznala, že ho dostala. ,,Nikdy jsem ji poznat nechtěl." bránil se a ona k němu přistoupila. ,,Ale chtěl. Člověk je společenský tvor, nedokáže žít bez laskavosti a lásky. Každý tvor ji potřebuje." šeptala a on se na ní poprvé za celou tu dobu díval s odporem.

,,Je mi z tebe zle." zavrčel a odvrátil se. ,,A mě z toho, co pro tebe dělám, nebo dělat mám." řekla mu na oplátku a on se na ní podíval. ,,Je konec, pane Gravesy. Máš Credence. Nepotřebuješ hlídat Mloka ani jeho přátele, když hledáš nějakou holčičku." ignoroval ji. ,,Je to obscuriál, že ano? To děvče. Alespoň to si myslíš." až tehdy se na ní podíval a ani neskrýval to překvapení. ,,Jak si na to přišla?" zajímal se se zájmem. ,,Dala jsm si dvě a dvě dohromady a vyšlo mi pět." povytáhla obočí nad jeho nechápavým pohledem. ,,Jsem holt kousek před tebou. Všechno mi došlo. Credence musí hledat pořádně i u svých blízkých. V ulicích nic nenajde." ušklíbla se a on stále vypadal, jako by spadl z višně.

,,Teď ale: Je konec. Nebudu pro tebe dál pracovat." řekla tvrdě a on se jenom ušklíbl. Byl zpět v realitě... ,,Tak na to můžeš honem rychle zapomenout, drahá." usmál se na ní sladce. ,,Protože pokud vím, Scamader se provinil a ty v tom teď jedeš s ním, nemám pravdu?" usmíval se na ní dál a postupoval k ní. Ona ale couvala a nedala na sobě nic znát. Tohle se od něj dalo čekat. ,,Ano a ty jsi mě do toho dostal. Já ale vím něco, co ty ne. Vím to, že dobro vždy zvítězí nad zlem, ať chceš nebo ne. Ty jsi to zlo ale já v tom s tebou pokračovat nebudu." zakroutila hlavou a on jako by ji ani neslyšel. ,,Takže pokud skončíš, já tebe i je nahlásím a odpykáte si trest smrti a nebo něco horšího: budete celému kouzelnickému světu dělat ostudu." ušklíbl se a ona se na něj dívala jako na blázna.

,,Tobě přeskočilo." vydechla a když se začal přibližovat, sáhla do kapsy pro hůlku, ale bylo pozdě. Mávnutím ruky jí odhodil proti zdi a sedl si k ní. ,,Na odchod je pozdě. Credence to chápe, tak proč ty ne?" pousmál se a ona setřásla jeho ruku ze své tváře. ,,Protože mi došlo, že mile se chovat nebudeš pořád, ale jen do té doby, než získáš to, co chceš nebo ti rupnout nervy a díky dnešku jsem si to jenom potvrdila." zasýpala a věděla, že by něco řekl, kdyby se neozvala rána a to hned dvojitá.

,,Rose, co se stalo?" přiskočil k ní Mlok. ,,Na to teď není čas!" vyhrkla Tina a všechny přemístila. Dopadla do něčí náruče a ten někdo ji posadil na zem ke stěně.

,,Zamotala se mi hlava a asi jsem omdlela, při čemž jsem si vyrazila dech." řekla díky Mlokově pomoci a rozhlédla se kolem sebe. ,,Kde to jsme a proč tu jsme?" zajímala se. ,,Dugalík." vydechl Mlok úlevně když se ujistil, že je v pořádku. ,,Zjistila jsme, že by měl být někde tady, ale je neviditelný." vysvětlil a ona přikývla.

,,Lidi, koukněte." ukázal Jacob na výlohu za jejími zády. Kabelka se tam pohybovala a ona pohlédla na Mloka. ,,Dugalík?" nadhodila a on přikývl. ,,Pojďte. Jestli nám teď uteče, už ho chytit nemusíme." vytáhl ji na nohy a rozběhl se za levitující kabelkou.