It is secret (CZ; Fantastická zvířata a kde je najít) √

Loučení

,,Ráda vás vidím, pane Grindelwalde." usmála se prezidentka a dva muži Grindelwalda zvedli na nohy. ,,Informujeme Evropu o vašem zatčení a předáme vás jim. Mezitím budeme u nás." řekla a muži s Grindelwaldem prošli kolem ní a Mloka.

,,Tímhle to teprve začalo." podíval se na Mloka a poté na ní. Nic jí neřekl a nechal se odvést.

,,Děkujeme vám za jeho dopadení, pane Scamandere. Necháme zmizet odměnu za vás i vaše přátele." usmála se na ně mile. ,,Děkujeme, paní prezidentko." usmál se mírně Mlok. Prezidentka se podívala ven a dlouze si povzdechla. ,,Budeme s tím muset něco udělat." řekla a okamžitě se začali ozývat nesouhlasi. ,,Nedokážeme vymazat paměť celému městu!" ozývalo se nejčastěji. ,,Možná bych mohl pomoci."  řekl Mlok a podíval se na prezidentku. Poklepal si ale na kufr a tak prezidentka po chvíli přikývla. ,,Po tomto ale musíte z New Yorku odjet i se zvířaty." dodala a Mlok bez přemýšlení přikývl. Položil kufr na zem a otevřel ho. Vylétl z něj tvor, který je již dvakrát upozornil na nebezpečí.

,,Chtěl jsem tě vypustit jinde, ale budeš pro mě něco udělat." zašeptal Mlok a podal mu do zobáku lahvičku s modrou tekutinou. ,,Ty víš, co máš dělat. Opatruj se." usmál se smutně a tvor do něj strčil zobákem. Poté pomalu vzlétl a hned po pár minutách se spustil déšť. ,,Všichni zapomenou." kývl Mlok a prezidentka se vděčně usmála. Upoutal jí Jacob.

,,To je nečar? Víte, co budete muset udělat. Nesmíme dělat žádné výjimky." řekla a se všemi odešla. Smutně se podívala na ostatní a povzdechla si. ,,Musíme to udělat, kdyby se na tu přišlo, bylo by to hodně špatné." řekla Tina. ,,Tak pojďme." pokynula jim a pousmála se na zmateného Jacoba. Queenie ho chytila za ruku a šla s ním za svou sestrou. Rose se k ničemu neměla. Dívala se na tu zkázu. Do čeho se to zase namočila? Bylo by mnohem lepší, kdyby nevěděla, kdo jsou její rodiče. Ovšem to by nepoznala Mloka, Tinu, Queenie ani Jacoba. Mělo to své pro, ale také jedno velké proti.

,,Rose?" otočila se na Mloka, který se na ní díval a natáhl k ní ruku. Nebylo třeba nic říkat. Pouze se ho chytila a vydala se s ním za ostatními. Čekali na ně u vchodu. Nedívali se jejich směrem. Dívali se na déšť a lidi, kteří si už nic nepamatovali. Pouze jeden člověk ještě věděl. Jacob.

,,Tak se tedy budeme muset rozloučit." zašeptal s úsměvem když zjistil, že už je u nich i Mlok s Rose a ne příliš vesele se na ně usmál.,,Věděli jsme, že to přijde." snažil se odlehčit situaci když se podíval do jejich očích, ve kterých se leskly slzy. ,,Budeš nám chybět, Jacobe." objala ho Rose a pevně ho stiskla. ,,Vy mě taky." usmál se a objetí jí okamžitě oplatil. Když jí pustil, podíval se na ostatní. Pohledem se zastavil na Mlokovi. ,,Takže to bude, jako bych se probudil?" usmál se a Mlok s uchechtnutím přikývl. ,,Hodně štěstí, příteli." objal ho a Jacob se usmál. ,,Vám také." přikývl a otočil se k nim zády. Zhluboka se nadechl a vykročil do deště. První, druhý, třetí krok, a poté šel sám automaticky. Byl již v dešti, ale i tak se na ně s úsměvem otočil a naposledy se na ně podíval. Naposledy, než na ně navždy zapomene. Zavřel oči a zaklonil hlavu. Po tvářích jí stekly dvě slzy a smutně se usmála.

Queenie kolem nich prošla a hůlkou vyčarovala deštník z vody, aby se na ní déšť nedostal. Pomalu přešla k Jacobovi a lehce ho políbila. Nikdo si jich nevšímal, ani oni jich. Čarodějové a čarodějky z ministerstva kouzly ještě opravovali škody které Credence napáchal.

,,Pojďme." zatahala je Tina za rukáv a sešla s nimi schody. ,,Queenie mi říkala, kdo je tvůj otec." řekla opatrně Tina. ,,A Mlokovi také." dodala nejistě. ,,Upřímně jsem ráda, že vám to řekla. Nevím jak a kdy bych vám to řekla já." přiznala se a podívala se na ně. ,,Jsem dcerou Grindelwalda." vydechla. ,,To mi tehdy uniklo." sklopila pohled k zemi a zamyslela se. ,,Nejen, že si mě zlo našlo, já jsem se zlu narodila." zašeptala. ,,Ne, Rose! Tohke neříkej, není to pravda." vyhrkla Tina a objala ji. Rose jí její vřelé oběti s radostí oplatila a poté pustila. ,,Vždyť jsi skvělý člověk." usmála se na ní brunetka. ,,Víc než skvělý člověk." ozval se za ní Mlok a Tina ustoupila. ,,Nevadí nám, čí jsi dcera. Člověk rozhoduje sám o tom, jaký bude." to Rose nevydržela a objala ho. Silně a upřímně od srdce. ,,Děkuju vám. Děkuju vám oběma. I tobě, Queenie." obrátila se na blondýnku která právě přišla. ,,To byla maličkost." usmála se na ní. Oči měla červené od pláče. ,,Můžeš se s Jacobem znovu setkat, to ti přeci nikdo nezakazuje." usmála se na ní Rose povzbudivě a blondýnka přikývla.

,,Ale mi budeme muset odjet." řekl Mlok. ,,Až zítra. Ještě budeme muset něco vyřešit." usmála se Rose znalecky a otočila se k dvoum sestrám. ,,Budeme moct být pro dnešek u vás?" zeptala. ,,Zajisté, jste u nás vždy vítáni." odpověděly a všichni se krátce zasmály. Na malou chvíli bylo všechno skvělé.