Avengers aneb Me And Avenger? Good Joke.

Kulka tlačí na tepnu

Vyzvánění se rozléhá ulicí plnou lidí. Muž s hnědými vlasy protkanými šedinami a s čokoládově hnědýma očima, překvapeně vytáhl telefon z kapsy a podívá se na číslo volajícího. Obával se, že to je Tony s nějakou další prosbou, typu: jé, ahoj Brucei, jak se máš? Já se mám docela blbě, jaksi vysím ze svého paneláku a nevím jak se dostanu nahoru, vytáhneš mě viď? Díky. S tím by jeho přítel zavěsil a čekal by dokud ho Bruce nepřijde zachránit. Muž se tedy podíval na mobil a zbledl. Nebyl to Tony Stark, ale Natasha Romanovová. Pokud mu volala a nepřišla za ním osobně jako onehdá, když je verbovali do projektu Avengers, tak se něco stalo, pro Natashu dost důležité na to aby použila mobil. Ona totiž v zásadě telefon nepotřebovala, vystačila si s vysílačkou, nebo quinjettem od S.H.I.E.L.D.u. Bruce hovor přijal a mobil si dal k uchu.
,, Halo? Natasho, co potřebuješ? Stalo se něco?" ptal se nespokojeně a opatrně. Věděl, že rusovlasá agentka ráda slovíčkaří.
,, Bruci? Kde jsi?! Potřebujeme tě v Avengers Toweru, něco se stalo, ale nemůžu ti to říkat teď do telefonu. Přijď co nejrychleji, dochází jí čas." s tím hovor ukončila. Zněla vyděšeně. Panikařila a do toho popotahovala. Bruce si dokázal představit, že přecházela do místnosti. Mluvila o nějaké ženě, nebo dívce. A že jí dochází čas. Rychle zastrčil telefon do mapsy a šel k silnici. Od Avengers Toweru byl asi tři bloky a proto si musel přivolat taxík. Nasedl do něj a řekl řidiči kam má jet. Ten se rozjel a zastavil až před majestátní budovou, která se tyčila nad městem New York jako ochraný štít. Někteří obyvatelé můžou pochybovat. Ještě pořád se opravovaly něktré budovy po náletu mimozemšťanů. Bruce vystoupil z taxíku a zaplatil řidiči. Rozběhl se ke vstupu do věže. Chtěl jít k výtahu, ale cestu mu zatarasila ochranka. Běloch a černoch. Oba byli samý sval a šlacha.
,, Tudy nemůžete jít." řekl běloch s britským přízvukem.
,, Proč ne?" zeptal se Bruce s jasným podrážděním v hlase.
,, Nejste ohlášený." řekl černoch, který, narozdíl od bělocha, měl jmenovku. Jmenoval se John. Bruce tento fakt nějak neřešil. Potřeboval se přes ty dva dostat nahoru, aby mu vysvětlili, proč ho volají.
,, Jsem doktor Bruce Banner. Agentka Romanovová mě sem z neznámého důvodu zavolala. Ověřte si to. A teď uhněte, váš zaměstnavatel může potřebovat lékařskou péči, zatímco vy tady držíte doktora." argumentoval doktor. Musí se tam dostat včas. Černoch ustoupil, ale běloch ne. Postavil se naproti jemu. Bruce byl o půl hlavy menší než on a tak si připadal jakoby se pohyboval ve stínu hory.
,, Před několika hodinami se tudy přehnala malá jednotka vrahů. Pan Stark byl zcela v pořádku. Jak máme vědět, že k nim nepatříte?" břitkost a znechucení z něj kapalo jako pot z čela, kapající mu nechutně na uniformu.
,, Je to jako by jsem se vás zeptal proč se tolik potíte, nebo kde máte visačku. Taky tak primitivní." usmál se na něj Bruce. To upoutalo pozornost toho druhého. Tyto dva fakty ho zřejmě neuhodily do oči, jako Bruce. Nijak na to nereagoval, ale jinak mávl rukou.
,, Nech ho projít. Možná potřebuje ošetřit někdo jiný." běloch ustoupil a nechal tak Bruce projít. Ten nastoupil do výtahu a nechal se vyvézt do nemocničního patra. Až když se za ním zavřely dveře, si mohl oddechnout. Teď ta těžší část. S cinknutím a otevřením dveří, Bruce vyšel do haly, která se větvila na dvě a po celém jejím obvodu byly střídavě dveře nemocničních pokojů a sedačky pro čekající hosty, nebo odpočívající pacienty. Na soutoku chodeb byl operační sál. Na tomto patře byly i laboratoře, které Bruce důvěrně znal. Byly jedny z nejmodernějších na světě, jenom díky Starkovým hračkám a nemalém obnosu financí, které do nich vrazil. Hala nebyla prázdná. Všude pobýhali doktoři a sestry s papíry, nebo složkami v rukách. Byl by to normální den, kdyby na sedačkách neseděli všichni z Avengers. Kromě Thora. Ten si lítal po Asgardu. Všichni seděli kolem Natashy a měli ruce na jejích ramenou, která se zdvihala a svěšovala. Když Bruce došel blíž uslyšel pláč. Natasha vzlykala a ostatní se jí snažili utěšit. Hlavu měla v dlaních. Lokty opřené o kolena. Ona nikdy nebrečela. Na to měla moc tvrdou skořápku, aby jí něco rozbrečelo. Pro Bruce i ostatní to byla -v jejím případě- nová emoce. Jediný Kapitán Amerika se na něj podíval. Měl smutný výraz, který mu říkal ať se neptá. Zvedl se a ukázal na dveře pokoje, kam následně i vešel. Bruce šel za ním. Vešel do obvyklého nemocničního pokoje s okny, přístroji na měření životních funkcí a postelí. Na ní ležela žena. Tmavé vlasy jí splívaly okolo obličeje, který mu někoho připomýnal. Pokožku měla mrtvolně bledou, což kontrastovalo s tmavými vlasy. Na sobě měla nemocniční košily a přes ní teplou deku. Bruce se podíval na přístroje. Životní funkce byly v rozporném normálu, oproti tomu jak žena vypadala. Byla zhruba ve stejném věku jako Natasha. Když si vzpoměl na Natashu a díval se při tom na dívku, něco mu cvaklo v hlavě a on měl čistý obraz. Ta žena s mrtvolně bílou pokožkou a tmavými vlasy mu připomínala jeho zrzavou kolegyni. Určitě to byla nějaká její příbuzná. Než stihl Steve něco říct, tak se Bruce vrhl ke kartě pacientky a začal si jí pročítat. Tenebris Romanovna. Narozena v Moskvě. Divné bylo, že nebylo uvedené datum narození, což by Bruce předpokládal jako základní informaci v lékařské kartě. Rozhodl se to prozatím hodit za hlavu a četl dál. Střelná rána na levém boku. Kulka uvízla v ráně a tlačí na tepnu. Operující lékař Mudr. Bruce Banner. To ho ani nepřekvapilo. Proč by ho sem jinak volali? Byl sice machr přes gama záření a fyziku, ale měl také za sebou několik hodin lékařské práce v terénu. Konkrétně v Indii,  kde se naučil pracovat ve stresu.
,, Co se jí stalo?" zeptal se na jedinou věc, která ho zajímala.
,, Napadli věž. Nevíme kdo to byl, nebo proč. Ale ona za nima vyrazila neozbrojená, nechráněná, bez posil." začal vyprávět Steve. Podle tónu hlasu bylo poznat, že je z části hrdý, ale i z části smutný a naštvaný. Bruce, ale pečlivě poslouchal a trpělivě čekal, co z něj vypadne.
,, Je vylepšená. Ale neumí se sama uzdravit. Očividně se dokázala díky mysli nabourat do Jarvise a poslat po celé věži nouzovou zprávu." odmlčel se aby nabral dech a polkl,, Koupila jsem to. Najdě mě. Prosím. Bylo tam tohle. Prohledali jsme celý mrakodrap, až jsme ji nakonec našli ležet v kaluži krve mezi mrtvolamy vojáků. Sama, bez pomoci nikoho, je zabila. Našli jsme ji já a Natasha. Tenebris je její sestra, kterou unesli, když bylo Natashe okolo pěti. Teprve včera jsme ji objevili na střeše jednoho paneláku poblíž Avengers Toweru. A když tam našla svoji sestru v krvy tak se zhroutila. Říkala něco ve smyslu: ne, už znova ne, prosím. A v tomhle stavu je doteď. Doktoři ji stabilizovali, ale kulku má ještě pořád v sobě a nevíme, jestli něco neponičila. Proto jsme zavolali tebe." dopověděl a Bruce přikývl. V duchu už se začal připravovat na nejhorší.
,, Půjdu se připravit na operaci. Ať sestry udělají to samé s ní." zavelel a šel se připravit.