Avengers aneb Me And Avenger? Good Joke.

lixjdnhd, prostě nevím co tam napsat, problém?

,, Dělej. Pomož mi s ním." zavrčela jsem na černovlásku. Ta ke mně přiběhla/přišla a podepřela Babyho z druhé strany. Prohlédla si nás oba a pak konstatovala:
,, Ti vás zřídili." zabrblala jsem něco ve smyslu nekecej ty blesku. Protočila nademnou oči.
,, Jdeme. Už dlouho, dloooouuuho jsem neměla žádnou cigaretu." řekla jsem a stále bez trika, jsem se postavila na vlastní nohy, s jednou Babyho rukou na ramenou. Svoji ruku mu dala opatrně okolo pasu, aby mu nešahala na zlomená žebra.
,, Myslíš taky na něco jinýho, než cigarety?" zeptala se Sarah. Bylo jí čerstvě dvacet, ale pořád to byla ta puberťačka, kterou si pamatuju. Hraně jsem se zamyslela.
,, Hmm, jo. Na sebe." zářivě jsem se usmála, ale pak musela syknout, protože stále mám roztržený ret. Obě jsme popadly v polomrákotách a nejméně 80 kg těžkou hroudu svaloviny. Baby byl vždycky vysoký, ale ani já která jsem s ním cestovala několik týdnů, jsem si nemyslela, že je až tak namakaný. A tak jsme šli směrem k Saraninu domovu. Cestou jsme se ještě stavily v trafice. Jakmile jsem si všimla cigaret, màlem jsem přeskočila pult a došla si pro ně. Ale Sarah, ktrá táhla Babyho do mě dloubla. Bohužel já jsem si vzala její mikinu, ale pro Babyho jsme nic neměli. Takže jsme tam stáli, on s obnaženým hrudníkem a já stále pozorujíc cigarety. Po chvíli jsem se probrala z transu, řekla chlápkovi co tam obsluhoval, co chci, zaplatila a pomohla odtáhnout naše závaží do vedlejšího obchodu s oblečením. Posadili jsme ho na židly v jedné z kabin. Já ho hlídala, zatímco Sarah prohlížela regály. Sem tam za mnou přišla s nějakým kusem, ale to nebylo nic moc. Tak jsem se šla podívat s ní. Tohle muselo být triko, na který v životě nepřestane vzpomínat. A pak jsme ho našli. Bylo jednoduchý. Růžový s duhou.
,, V jednoduchosti je síla." konstatovala jsem a šla se kouknout jestli mu to bude. Samozřejmě, že mu to bylo malý. Ale zase ne tak, aby praskaly švy kdykoli se hne. Bylo perfektní. Sarah se na to moc netvřila, ale to nevadí. Dokud si nekoupí jiný tak bude sranda. Zaplatily sme, strčily to na něj, já si zapálila a pak jsme mohly vyrazit do metra. Jojo já vím. Kouření je nezdravé a v hromadné dopravě nebezpečné, někdy přímo neslušné a blah blah blah. Koupily si lístky na Sarahninu platební kartu a vstoupily do podzemí. Baby se samozřejmě ještě neprobral. Už by ale mohl. Je to docela dřina se s ním tahat přes půlku LA. Opřely jsme ho o sloup a čekaly než přijede metro. Ten zvuk byl nezapomenutelný. A o vzduchu, který metro tlačilo před sebou, nemluvě. Moje černo-hnědé vlasy se rozletěly do všech světových stran. To samé Sarah. Závaží opřené o sloup sebou trhlo. Otevřel hnědé oči a rozmrkával ten příval čerstvého, podzemního kyslíku. Metro začalo brzdit a to ho absolutně probralo, protože ty brzdy skřípaly, jakoby je nikdo dlouuuuhoouuuu dobu nepromazával. Nastoupily jsme a já se mohla úlevně svalit na sedačku. Koho by napadlo, že tenhle den může být tak vysilující. Baby se Sarah stáli u tyče a drželi se za ni. Ich, to zní divně. Ne, mě si nevšímejte, z celé téhle situace se mi chce jít spát, nebo si zakouřit. Hmmmm? No takže přeskočíme nezáživnou cestu metrem, ze kterýho jsme vystoupili na konečný, čekali než odjede a pak pokračovali přes koleje a prošli úžasně velkou dírou ve zdi, která nás dovedla ke kanalizaci. Tou jsme prošli několik kilometrů a vylezli na zemský povrch. Naštěstí na víku oddělující mě a zbitek světa, nestálo žádný auto a tak jsem ho mohla s větší námahou odsunout.
,, Sis prostě nemohla najít lepší dveře co?" zabrblala jsem. Stáli jsme v polorozpadající se budově. Většina zdí byla před dávnými časy lajdácky zbouraná, takže po nich zbyly jenom zídky. Perfektní místo pro parkouristy. Věděla jsem o tomhle místu. Už jsem tady byla. Ale to co vidím teď, jsem ještě nikdy předtím neměla šanci vidět. Okna byla stále zatlučená prkny a zaizolována igelitem, ale dávalo to tady jakýsi uklidňující effekt. Světlo sem dopadalo pomálu, dělalo různé čary po podlaze. Střecha byla v celkem slušném stavu, ale to co jsem neviděla bylo vybavení. Celá budova zvenčí vypadá jako kdyby vedle ní spadla atomovka, ale vevnitř to bylo luxusní IT oddělení jenom pro jednoho člověka, který s tímhle vším uměl, víc než kdokoli jiný. Sarah se posadila na židly a ukázala na dveře v rohu.
,, Tam je koupelna." oznámila a začala se věnovat svým miláčkům. Podívala jsem se na Babyho a ten se podíval na mě. Koutkem oka jsem si změřila dveře. On to samý. Pak jsme vyrazili. Ale záhy jsme zjistili, že do dveří se oba nevejdeme. Tak jsme se z nich začali odstrkovat. Pokud jde o koupelnu, jde etiketa stranou. Byla to remíza. Najednou se za námi ozval foťák. Oba jsme se otočily a mě oslnily světla blesku od mobilního fotoaparátu. Sarah se vítězně usmála a ukázala palec nahoru.
,, Perfektní lidi. Tohle si zalaminuju." řekla a radostně si poskočila. Naše vražedné pohledy si asi brala jako souhlas a hnala se k počítači. Mezitím co jsem na ni nevěřícně zírala neschopna slova, nebo reakce, Baby ryhlostí tornáda vletěl do koupelny a zamknul za sebou. Rozhodila jsem ruce a šla jí prohlídnout ložnici, jestli tady někoho nemá. Neměla. Typické. Eh, ne vlastně ne. Dál jse se vysrala na všechno a skočila šipku do její dvoulůžkové postle. Konečně, ta palanda byla strašná. A kdo ji zničil? Já, ale to protože byla strašná! Dál jsem na nic nemyslela, protože kdyby jo, stejně by to byly koniny. Vlastně se divím, že byl Baby se zlomenými žebry, tak fyzicky zdatný. To je taky záhada. Ne! Už spát, prostě nemysli!