The boy from the gallery - MAVY ✔️

U Korunky

Martin:

Prohlížím se v zrcadle a snažím se upravit tak, abych vypadal alespoň trochu k světu. „A opravdu tam musím jít?" zavolám na mamku otráveným hlasem. „Jo Martine, už je to dávno domluvené, a Evička bude ráda, že tě uvidí.

Navíc, chce ti někoho představit." dostane se mi odpovědi od mámy. Představit? Koho mi chce představovat? Mám Evičku strašně rád, jsem rád že máme takovéhle známé. Ale jestli mi představí nějakého spisovatele, tak ji na místě uškrtím. Né, to bych jí neudělal.

Učešu si své hnědé vlasy, které ne a ne zůstat na jednom místě a pořád se musí různě překrucovat. Po několika tazích s hřebenem se mi to konečně povede. No hurá, to to trvalo. Nakonec, po celém tomhle procesu, se navoním svou oblíbenou voňavkou a vyjdu z koupelny.

Ze stolu, kde mám připravené věci, vezmu malou taštičku, kam zabalím pár věcí na stole a hodím ji přes rameno. „Mami, tak já jdu!" Křiknu do bytu, když už si nazouvám boty. „Tak si to užij a pozdravuj Evičku." Dostane se mi odpovědi, a já s hlasitým rozloučením odcházím z bytu směr tramvajová zastávka.

Když tam přijdu, tak mi přímo před nosem ujede tramvaj. „Hajzle jeden!" Ulevím si tak nahlas, že se na mě dívá každý, kdo stojí na zastávce. No to to krásně začíná. Snad několik minut čekám, než přijede další tramvaj a tentokrát doufám, že mě řidič neskřípne ve dveřích. Jen co tramvaj přijede, vyběhnu po schodech nahoru a usednu na sedačku.

Už už chci vzít z tašky knížku a začíst se do úžasného příběhu, bohužel moje taška je moc malá na to, aby dokázala pozřít takovou bichli. Tak jsem zase skončil s mými myšlenkami.

A tak jsem začal přemýšlet o všem možném. O hudbě, o knihách které si hodlám přečíst a také o přátelích. A nakonec skončím u přemýšlení o Evičce. Eva Kovářová. Původním jménem Evička Paličková, pod kterém po většinu času vystupuje. Originální umělkyně a naše dobrá kamarádka. Pořádá další výstavu, a tak jsem jí, tedy spíš mamka ji slíbila, že se na ní přijdu podívat.

A tak jedu. Popravdě, teď když mi má ještě někoho představit, tak se mi tam chce ještě míň. Po nekonečném přemýšlení o tom, kdo bude onen člověk, kterého mi chce představit, se konečně dostanu na zastávku, na které mám vystoupit.

Vystoupím tedy z tramvaje a vydám se na poslední část cesty. Dojít pěšky ke galerii. Moje nožičky...

Díky bohu jsem si s sebou vzal sluchátka, které si dám do uší a konektor zapíchnu do mobilu. Proč jsem si to neuvědomil dřív? Alespoň bych nemusel tak moc přemýšlet. Hudba začne hrát, a já se přímo ponořím do textu písně. Mým celým tělem projede hudba a já jsem přímo nucen hrát svou rukou na virtuální piano...

Ze sluchátek mi hraje moje oblíbená písnička, kterou jsem si včera našel na netu. Jmenuje se Crime cutz od Holy ghost! A prostě tohle je dokonalá písnička, a ať mi nikdo neříká, že není.

Když mé nutkání připojit se k písni už nejde zastavit, rozhlédnu se kolem sebe, a když zjistím že kolem mě nikdo není, začnu zpívat společne se zpěvákem.

You lift me up and up

Up and off the floor

You lift me up and up

I dragged you down before

You lift me up and up

There's bound to be one more

I know enough's enough

So what, so what

You lift me up and up

Pomalu ale jistě se dostávám ke galerii, kde má mít Evička výstavu, a proto raději přestanu zpívat. Galerie U Korunky. Vejdu dovnitř, kde mi přímo spadne čelist na zem. Tolik lidí?

Snažím se v tom obrovském davu najít hlavu Evičky, bohužel neúspěšně. Tak se alespoň podíváme na její výtvory.

Přistoupím k první části její výstavy. Vlajka České republiky, složena z vymodelovaných srdíček. Na prvním jsou srdíčka namalována barvami vlajky, na dalším jsou na srdíčkách třpytivé posypky. Převážně na tomto "obrazu" byly černé a zlaté posypky.

 A na dalším jsou na srdíčkách namalované všelijaké obrazce, čáry které dávaly dohromady krásné obrazce, které slovy nejdou vyjádřit ani popsat. Tak co tu máš dále Evičko?

Dívám se po celé místnosti, ve které jsou vystaveny všechna její díla. Kolem jednoho exponátu se uspořádal chumel lidí, kteří mezi sebou něco mumlají. Přijdu k nim a snažím se prodrat přes veškeré lidi, kteří tam stojí a obdivují dílo, o kterém já zatím nemám páru.

Po několikátém snažení se nakonec procpu až dopředu a spatřím to, co všichni tak moc obdivují. Vázu, ale nádhernou. Podívám se nad ní, kde je napsáno Studie nahodilosti. Zajímavý název....

Podívám se zpátky na vázu, a začnu ji obdivovat také. Bílá váza, pravděpodobně z porcelánu, s černými skvrnami na ní různě rozházených. Nádherné. „Dámy a pánové!" Ohlásí mě dobře známý hlas.

Petr Kovář, její manžel. „Dámy a pánové, všem vám moc děkuji za to, že jste přišli na tuto výstavu, kterou paní Paličková nazvala Osobnost. A nyní předám slovo ústřední osobě. Prosím přivítejte paní Paličkovou" řekne, a po celé místnosti se rozezní zvuk tleskání.

Evička vystoupí zpoza dveří, jak originální příchod, a začne o sobě říkat zajímavosti. Jak začala s uměním, kde studovala a tak dále. „... Ještě jednou vás vítám na mé výstavě. Děkuji za pozornost." Dokončí Evička svůj monolog a místnost se opět rozezní tleskáním a později i šumem.

Proderu se davem k Evičce s Petrem. „Ahoj Evičko." řeknu radostně a obejmu ji. Tak moc mi chyběla. „Ahoj Marťo, jak je mamce?" „Dobře, mám tě od ní pozdravovat." Evička pouze kývne a podívá se na Petra.

„Petra si ještě pamatuješ, že ano?" zeptá se mě a chytne Petra za ruku. „Samozřejmě, na tvého manžela se nedá zapomenout." Zasměju se a podám si s Petrem ruku.

„No tak pro tebe mám dobrou zprávu. Mamka to dávno ví, ale chtěla jsem ti to říct osobně." Podívá se na mě a mile se na mě usměje. „Zase se přede mnou něco tají?" zasměju se a kývnu na znak toho, že jsem připravený. „Takže, určitě ti mamka řekla, že ti chci někoho představit."

Podívá se za Petra. „Tak pojď Kájo." Zpoza Petra vyjde mladý muž, který se postaví vedle Petra. „Martine, chtěla bych ti představit Karla. Našeho syna." Podívá se na Petra, potom na Karla a pak na mě. Dobře, tak tohle jsem nečekal.

-------------------------

Tak vám tady pro dnešek zanechávám i první kapitolu, která vás snad přivede trochu do děje. Budu rád za váš názor, případně i za ⭐️