Rok 2036

1. kapitola

Dnešní ráno jsem se probudila nevyspalá. Když jsem se dostatečně probrala, vstala jsem a šla roztáhnout žaluzie na okně. Ikdyž bylo šero, tak mě světlo z venku oslnilo natolik, že jsem musela přivřít oči. Pamatuju si, že z mého okna bylo vidět na louku kam jsem si chodívala hrát s dětma tady odsud. Dnes místo té krásné louky stojí šedivá továrna. Továrna kde pracuje můj táta a máma. Táta opravuje stroje co se rozbijou a máma kontroluje průběh výroby, aby vše bylo tak, jak má.

Já už do školy 2 roky nechodím, v dnešních době je povinná docházka do 15 let. Nechodím tam, protože celé dny potají hlídám mého 2 letého bratříčka Eda. Je to tajemství celé rodiny, všichni víme, že už 7 let platí politika jednoho dítěte nejen v Číně, ale i po celém světě. Kdyby na to někdo přišel, nebo by Eda našli při kontrolách domů, které dělají každý rok, znamenalo by to, že mě by odvezli někam na ostrov a už bych nikdy svojí rodinu neviděla.

Když večer přijde máma s tátou domů tváří se unaveně, jako vždy, dřou se na tom děsném místě a i tak sotva uživí naší rodinu. Mezitím co se převlíkají do domácího oblečení, já už udělala celerovou polívku.

Když sedneme ke stolu je ticho, jediné co to ticho ruší je cinkání lžiček o dno talířů. Najednou z venku uslyšíme rozruch, dupání nohou o asfalt a křiky žen. Všichni se na sebe podíváme a je nám hned jasné co se děje. Nevíme proč se to děje o týden dřív ale jediné co víme je, že musíme jednat rychle...