2. Týden - 1.den ( 2. část )

103 10 0
                                    

Otevřel jsem dveře od ložnice a Val jsem doslova a do písmene zatáhl dovnitř. Dovedl jsem ji až k posteli kde jsem jí poručil si sednout. Poslechla. Asi se nemohla dočkat :D.
No dále.... Odemkl jsem pouta a sejmul je z jejích rukou, sundal jsem jí šátek přes oči a ona konečně uviděla mou překrásnou ložnici. Ona zcela sama a intuitivně si kousek odsedla do zadní části postele. Já jakožto velký džentlmen (:D) jsem jí dal prostor, jsem chápavá osoba ale přece jenom se mi jí možná i znásilnit chtělo. Musíte pochopit, že ten adrenalin je fakt znát a já ho v tu dobu tak potřeboval... už dlouho nebyla žádná akce, tak proč ne.

,, Tak dělej svlíkej se !"
,, j-jako t-t-teď ? Jako h- hned ?"
,,jo teď hned, dělej "
,, no,d-dobře "

Začala si sundavat zbytky oblečení které jí zbyly po té akci s její mámou a jejich kamoškou. Už na sobě měla jen černou podprsenku a černé kalhotky. Upřímně bylo těžký se držet...

,,Tak ten zbytek taky dolů a bude to skvělý."
,, j-joo"

Sundala i zbytky svého oblečení a pak jsem jí poručil aby sundala to mé.
------
Položil jsem ji na postel a začal jí pomalu líbat a postupně jsem sjížděl ke krku. Ona se podemnou začala prokrucovat a tiše hlesat.
Najednou mi ale položila otázku..

,,Jak se jmenuješ ?"
,,Cože ?"
,,Moje jméno znáš, chci vědět tvoje "
,,Nooo, tak mi říkej třeba Lukas, jednoduchý na zapamatování Val "
,, Dobře "

(Přece jsem jí nemohl říct pravý jméno, co kdyby utekla a práskla mě dřív než ji zabiju? )

Potom co zjistila moje jméno se přestala na cokoliv vyptávat  a vzdychala. Mé polibky sjížděli stále níž a níž. Byl jsem si jistej, že se něco v tuhle dobu posere a taky že jo... Zazvonil telefon. Zvedl jsem se a  nechal tam nahou Val na posteli.

Zvedl jsem telefon a zjistil jsem,že to je anketa... Bez váhání jsem telefon položil a otočil se na Valerii. Ona tam pořád ležela a čekala co bude dál. Její ňadra byly snad trojky a tak to vypadalo neskutečně. Když jsem se dostal k místu kde předtím byly kalhotky začala se bát, byla na vážkách. Být to moje holka tak mi záleží na tom jestli chce nebo ne, ale já jsem já a tahle holka je můj otrok takze ne není odpověď.

Jakožto gentleman  jsem jsem jí řekl:

,,Hele frajerko, jestli ty nohy neroztáhneš sama tak ti mile rád pomůžu"
,, Nechci, bojím se"
,, Aaa no, pozdě "

Bez většího váhání jsem oddělil její pravu nohu od levé a Yetti zalezl do jeskyně.

Val vykřikla vysokým tónem, ale na to jsem byl už z dřívějška zvyklý. Začala brečet, opravdu začala brečet ale to mě nezastavilo, Yetti si chodil v jeskyni dokud v jeskyni nezacalo tání rampouchů. ( moudří vědí :D )

Když začalo tání, Yetti opustil jeskyni.
Val se zjevně ulevilo, ale i tak jsem jí nemohl zklamat a tak si vzala do ruky Yettiho a přeblafla ho. Yetti potom brečel štěstím.

Myslím si, že ji to pro dnesek stačilo, samou únavou totiž usla. Nechám ji tady chvilku spát a pak ji asi vzbudím...

---------------------------------------------------------

Ahoj všichni, dneska trochu jiná odrůda psaní. Pojmul jsem to trochu komicky, každý to pochopí jinak ale i tak doufám že se kapitolka líbila :) :)

Novoroční předsevzetí [POZASTAVENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat