Sean a Caitlin chtějí začít nový život bez rodičů kteří se o ně vůbec nestarali. Povede se jim to? Co když se Caitlin zamiluje do jednoho z jejich sousedů?
Ředitelka byla velmi milá. Ach ta ironie. Ta fůrie co si říká ředitelka školy mi dala plánek školy, klíče od skřínky, rozvrh a vykopla mě na chodbu. Podle plánku jsem došla do třídy ve které jsem měla mít matematiku. Zaklepala jsem a čekala na slovíčko 'dále'.
,,Dále" oooo mé přání bylo vyslyšeno. Dobře tak to nebylo moje přání páč jsem si nic nepřála. Vstoupila jsem dovnitř a koukla na učitelku. Šedivé vlasy docela neučesané a oblečení z 1. světové války. Děkuji nechci.
,,Ty jsi ta nová žačka?" zeptala se. Ne ta nade mnou.
,,Ano, to jsem já" řekla jsem se stále kamenným výrazem.
,,Tak nám o sobě něco řekni" řekla a usadila svou velikánskou zadnici na židli.
,,Jsem Caitlin" pokrčila jsem rameny.
,,A víc ne?" zvedla své skoro srostlé obočí.
,,Víc vědět nemusíte" protočila jsem očima.
,,Běž si sednout do poslední lavice k oknu" prskla a otočila se k tabuli na kterou hned začala něco psát. Bez řečí jsem si šla sednout protože mě už bolely nohy. Rozvalila jsem se na židli a vytáhla si sešit s pouzdrem. Začala jsem si malovat a vůbec učitelku neposlouchala. Asi v polovině hodiny někdo zaklepal na dveře. Učitelka toho někoho vyzvala aby vstoupil a já jsem zvedla hlavu abych viděla kdo to je. Vstoupili ti čtyři kluci které jsem viděla u vedlejšího domu ráno. Všechny holky ve třídě začaly pištět a ječet. Prohlédla jsem si ty kluky a potom mi to došlo. One Direction. Protočila jsem očima a zase sklopila hlavu k sešitu ve kterém byl obrázek draka.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Kluci z 1D tady s námi budou do konce školního roku a pokud by chtěli, můžou tady být i příští rok..." žvatlala. Mluvila ještě něco ale já ji neposlouchala. Ještě jsem dokreslila pár stromů v pozadí draka a měla jsem hotovo. Usmála jsem se nad svým dílem ale hned nasadila kamennou masku. Zavřela jsem sešit, víc se zabořila do židličky a koukala z okna. Byl to velice zajímavý pohled. Někdy si říkám jestli není ironie moje druhé jméno. Zajímalo by mě kde je můj druhý bratr. Je z nás tří nejstarší a já nejmladší. Bylo by mu 25, Seanovi je 21 a mě je 17. Neviděla jsem ho už 4 roky. Neozval se mi a myslím že ani Seanovi.
