SOUSEDI

\52/ Jsem blázen?

-PĚT DNÍ PO VÁNOCÍCH-POHLED LOUISE-
Caitlin je už víc jak týden v kómatu. Strašně se o ni bojím. Nevím co bych dělal kdyby mě opustila. Usnul jsem na židli vedle její postele v nemocnici. Vzbudil mě jemný chraplaví hlas.

,,Loui?" zašeptala. Okamžitě jsem zvedl hlavu. Caitlin měla otevřené oči a s jemným úsměvem na mě koukala.

,,Lásko, Caitlin. Tak moc jsem se o tebe bál" zašeptal jsem a hned ji objal. Zasyčela. ,,Omlouvám se" odtáhl jsem se od ní. Zapomněl jsem na její modřiny.

,,To je dobrý" usmála se.

,,Dojdu říct doktorovi že jsi vzhůru a zavolám klukům" taky se usmál a odešel. Po chvíli se vrátil i s doktorem.

,,Jak se cítíte slečno?" zeptal se.

,,Docela to jde" odpověděla jste.

,,To je dobře. Měla jste v krvi jed. Naštěstí vás lékaři v Doncasteru zachránili. Dále máte na těle pár modřin, ale ty za chvíli zmizí" usmál se.

,,Aha" zamumlala jsem. ,,A teď jsem kde?" zeptala jsem se.

,,V Londýnské nemocnici, převezli vás sem na přání vašich bratrů" odpověděl. ,,Chtěl jsem se zeptat, nevíte jak se ten jed dostal do vašeho těla? Policii by to jistě pomohlo" řekl po chvíli.

,,Ne, nevím" zalhala jsem. Měla jsem takové podezření že mi ten jed dal Louisův otec. Než jsem upadla do bezvědomí mluvil o tom že jed už zabral a teď mi tu doktor řekl že jsem jed v těle měla.

,,Dobře, tak odpočívejte, ještě se na vás přijdu podívat. K večeru by jste mohla jít domů" usmál se a odešel.

,,Caitlin? Proč si mu lhala?" zeptal se Louis.

,,Nelhala jsem mu" zakroutila jsem hlavou.

,,Poznám to. Ty tuším kdo ti ten jeden dal, že jo?" zvedl obočí.

,,Jo" zamumlala jsem.

,,Kdo?" zeptal se.

,,Nevěřil bys mi" odvrátila jsem pohled.

,,Lásko" chytil mě za ruku.

,,Myslím že o byl tvůj- tvůj otec" zamumlala jsem.

,,Caitlin to nemyslíš vážně" zamračil se.

,,Říkala jsem to" sklopila jsem pohled.

,,Co si jako myslíš?" vykřikl a postavil se. ,,Jaké máš právo ho z něčeho takového obviňovat?" rozhodil rukama.

,,Sakra Louisi myslíš že bych si něco takového vymyslela?" zeptala jsem se.

,,Jak vidím tak jo" zavrčel. ,,A ještě mi řekni že tě zmlátil on" vykřikl.

,,Celou tu dobu co jsme tam byli mi říkal že tě mám nechat na pokoji, že pro tebe nejsem dost dobrá, že si zasloužíš někoho lepšího. Jak si myslíš že jsem se cítila?" rozhodila jsem rukama.

,,Vždyť byl úplně normální, bavil se s tebou. Mě říkal že si super, že jsem si vybral dobře" vykřikl.

,,Nekřič na mě" zašeptala jsem. Cítila jsem jak mi první slzy tečou po tváři.

,,Sakra Caitlin tohle už je moc, měla by si jít k psychologovi" zakroutil hlavou.

,,Myslíš si že jsem blázen?" sklopila jsem pohled.

,,Ty tvoje výmysly mi to potvrzují" řekl. ,,Je konec Caitlin, přijď až se vzpamatuješ" řekl nakonec.

,,Tohle nemůžeš Louisi, prosím ne" zakroutila jsem hlavou.

,,Ale můžu Caitlin, nebudu chodit s bláznem. Chci pro Freddieho to nejlepší a bláznivá máma to nejlepší není" zakroutil hlavou a odešel. To už jsem se rozbrečela naplno.