\56/ Dvojče?

1K 51 2
                                    

Celý život jsem žila s tím že mě rodiče neměli rádi. Že jsem nechtěné dítě. A nakonec zjistím že své rodiče vlastně vůbec neznám. Chápu že byla moje máma mladá na to aby mě vychovávala, ale mohla za mnou přijít když jsem byla straší. 

,,Caitlin? Si v pořádku?" zeptala se máma.

,,Jo, jo jsem. Můžeme se bavit o něčem jiném?" navrhla jsem.

,,Pořád tě drží ta bílá barva?" usmála se máma.

,,Ani ne, už by to chtělo změnu, jen nevím na jakou barvu" pokrčila jsem rameny.

,,Tak tam můžeme zajít teď, mi ti pomůžeme vybrat nějakou barvu" navrhl táta nadšeně.

,,Tak fajn" kývla jsem a zvedla se. Oblékla jsem si kabát, šla za servírkou a zaplatila za mě i za rodiče.

,,Zaplatili by jsme si to" zakroutil hlavou táta. Pokrčila jsem rameny a šla před kavárnu. 

,,Jste tu autem?" zeptala jsem se.

,,Ne, vzali jsme si taxíka" zakroutila hlavou.

,,Pojedeme mým" odemkla jsem modrou audinu.

,,Ty máš auto?" vyjekla máma.

,,No ne, je Seanovo, já si ho jen půjčuju" zamumlala jsem a nasedla na místo řidiče. Máma si sedla dozadu a táta na místo spolujezdce. ,,Takže do obchoďáku?" zvedla jsem obočí a zařadila se do provozu.

,,Jo" usmála se máma radostně.

-U KADEŘNICE-
,,Tak jakou barvu?" zeptala se kadeřnice.

,,Popravdě nevím, nechám to na vás" usmála jsem se.

,,Dobře" kývla. Po chvíli přemýšlení, mi na hlavu začala patlat nějakou barvu. Potom mi vlasy umyla a vysušila fénem. ,,Hotovo" usmála se a otočila mě k zrcadlu. Měla jsem světle modré vlasy. Nejsem narcis ale musím uznat že mi to slušelo.

,,Děkuji" poděkovala jsem, zaplatila a odešla za rodiči

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

,,Děkuji" poděkovala jsem, zaplatila a odešla za rodiči.

,,Páni, sluší ti to" usmál se táta.

,,Díky" kývla jsem. ,,Asi si udělám tetování" zamumlala jsem.

,,Dobře. A jak to máš s tím Louisem?" zeptala se máma.

,,Rozešel se se mnou" sklopila jsem hlavu.

,,Proč?" vyjekla.

,,Nevěří mi, myslí si že jsem si všechno vymyslela" řekla jsem.

,,Co že sis vymyslela?" zeptal se táta.

,,Když jsme byli u jeho rodičů, jeho táta mě neměl rád. Pořád mi říkal ať nechám Louise na pokoji, že má na lepší. Pár dní před Vánoci mi bylo blbě, pořád jsem zvracela. Jendou v noci jsem se šla napít, jeho táta tam přišel. Říkal že jdu po penězích a slávě a že si Louis zaslouží někoho lepšího než jsem já. Potom mi dal pěstí, spadla jsem na zem a on do mě začal kopat. Než jsem upadla do bezvědomí přiběhl Louis. Jeho táta mu říkal že mě tam tak už našel. Když jsem mu to v nemocnici řekla, nevěřil mi. Myslel si že jsem se zbláznila a říkal že až se vzpamatuju, mám za ním přijít" setřela jsem si slzy které tekli po mích tvářích.

,,Jak se jeho otec jmenuje?" zeptal se táta.

,,Myslím že Mark Tomlinson" zamumlala jsem.

,,Ale ten je v nemocnici" řekl táta.

,,Od kdy?" zvedla jsem obočí.

,,Už je 5 měsíců v kómatu. Měl dopravní nehodu, z boku do něj plnou rychlostí vrazilo auto" odpověděl.

,,Takže má nějaké dvojče" zašeptala jsem. ,,Musím za ním, chci si s ním promluvit" dodala jsem.

SOUSEDIKde žijí příběhy. Začni objevovat