Dangerous Game ✓

23

uběhlo asi tak 5 týdnů a já se cítila, nevím. Divně ? Asi ano, bylo to opravdu hodně divné když jste s nikým z vaší rodiny mluvit. Jen pár kamer v domě mě nutilo věřit že mi nehráblo. 
Byla jsem ze všeho unavená, celý den doma, starat se o dům a nemít nikoho. Doufala jsem že to u nás klape a taky že všichni plní své povinnosti. Nezbývalo mi nic jiného než spát, a to pravidelně. 

Bylo něco kolem oběda když jsem se probudila, jen v dlouhém tričku jsem sešla schody a zamířila přímo do kuchyně kde jsem si udělala silné kafe a k tomu mléko s křupínky. Všechno jsem si dala do obýváku a zapnula televizi. 
Zavíraly se mi oči, a v tom jsem se lekla. Vyskočila jsem na nohy a podívala se na prázdný hrnek od kávy, pomalu jsme ho vzala a přičichla k němu. Nic, i tak jsem se porozhlédla po bytě a nic neviděla. Děsilo mě to ticho, jsem zvyklá na neustálý hluk. Ale tady bylo hrobové ticho. Odsunula jsem špinavé nádobí a sedla si na gauč. Cítím víc a víc únavu a jsem rozhodnutá prostě nespat. Jenže za deset minut cítím už jen pád. 
No kurva.... Nevím jestli jsem byla tak vytočená nebo tak nasraná, ne, přímo jsme zuřila. Moje zbraň je až nahoře pod polštářem a já nemám ponětí co se to kurva děje.. 
Cítím bolest na mé tváři a jsem rozhodnutá kohokoliv zabít. Ovšem, když je to váš otec!? 
"Dcerko moje" řekl mile a já zůstávala na povrch klidná, no, nezůstalo mi to dlouho. Lehce jsem škubla rukou a pak se škubání proměnilo na něco zběsilého, nohy taktéž. 
"Je to marné Morgano, Dostal jsme tě a už budeme pracovat jen spolu, tedy ta pro mě" řekl s úsměvem jakoby nic. No mě to celkem pobavilo 
"nikdy s tebou nebudu spolupracovat " plivla jsem mu do tváře a jeho smích přešel 
"No jak chceš" lusknul a do místnosti přišly, hoodně obří lidé. Prostě mě popadly a ten jeden si mě přehodil přes rameno 
"Budeš tam tak dlouho dokud prostě nepovolíš, a věř, jednou povolíš jako tvoje matka" na tohle jsem neměla nic říct. Nešlo to
Ty dvě gorily mě hodily do tmavé místnosti bez oken a bez žárovky. No, že já jsme ho radši nezastřelila... 
Moje ruka vystřelila ke krku kde sem měla bulku. No, teď je to na nich... 

Došla jsem k madraci a při tom jsem si promnula tvář. Sedla jsem si fajnově na ní a čekala, asi na zázrak nebo nějakou jinou volovinu. Ale kupodivu to zabralo. 
Dveře se otevřeli a v nich stál kluk kterému mohlo být tak 15. 
"Jídlo" řekl chladně a položil to na zem. 
"Taky tě zdravím" řekla jsem a protočila oči 
"si zajatec a nesmím se s tebou bavit" řekl a chtěl odejít 
"Jo, ale taky jsem toho vola dcera" řekla jsem, kluk náhle stuhnul a podíval se na mě s úsměvem, ovšem že falešným 
"tak to vítej do rodiny ségra" řekl a jednu mi vlepila, ho ho, to bych ale nebyla já že? 
Skočila jsem mu na krk a povalila ho pod sebe. Věnovala jsem mu pravý hák a on mě setřásl. Jeho bojový postoj byl k ničemu a tak jsem se otočila a podkopla mu nohy, Hmm, stabilita na hovno. 
Jenže on to nevzdal a tak mi pokusil věnovat kopanec na žebra, vykryla jsem a tu nohu mu otočila tak že začal kňučet. 
"Doost" řekl někdo mezi dveřmi a já mu nohu s úsměvem pustila. 
"Viktore jdi nahoru" přikázal ostře ten idiot a ten spratek ho poslechl. 
"A ty... přišel ke mě a jednu mi vlepil. Nechápala jsem co s tím všichni mají ale sekundu po tom jsem mu jí vlepila taky 

"nebudeš se mnou vytírat jak se ti za chce" řekla jsme pevně a on se pousmál 

"škoda že tohle nezdědil i Viktor po mě" záhadně se usmál a odešel.
 Já už chci domů...


Po dlouhé době další díl :) 
doufám že se líbí :) 
omluvám se za chyby :)