Dangerous Game ✓

24

Čas se tu jakoby zastavil a já čekala až se začne něco dít, ale nic se nedělo. Nevěděla jsem zda je noc nebo den a tak jsem jen spala,jedla a nebo posilovala. 
Ale postupem času mi začaly docházet síly a přestalo chodit i jídlo, čím to bylo? No, tohle byl nejlepší způsob jak mě ukecat ale nechtěla jsem prosit a škemrat až, jednou takhle ke mě zase přišel ten spratek. 
"Tak co ty na to?" sehnul se jen tak ke mě a já z posledních sil zachrčela 
"přijímám" řekla jsem a padala do tmy
"vydrželas to hodně dlouho" to už jsem slyšela jako ozvěnu a pak jsem cítila jen jak mě někdo nese. 
Myslel si že vyhrál ale jen tak se mu to nepodařilo. 

Seděla jsem v temnotě a koukala na velké zrcadlo přede mnou, nejdříve tam byl můj odraz ale pak se odraz změnil na jedno velké jezero které bylo plné krve, vyvolávalo to ve mě strach. 
Musela jsem uhnout pohledem když z jezera začaly vyplavávat mrtvoly. nevím proč když jsem na tohle byla zvyklá ale prostě jsem uhnula. Jenže zrcadlo se přemístilo tam kam jsem otočila hlavu. A tentokrát už v něm nebylo jezero ale prázdnota, jako okolo mě. 
Náhle se začal rozléhat pláč, byla to žena a plakala. 
musela být hodně zlomená 

Otevřela jsem prudce oči a dívala se kolem sebe, až jsme pohledem zachytila toho hajzla v černé košili jak se na mě usmívá. 
"jsi vzhůru" poznamenal radostně a přiblížil se, ale já uhnula. 
"neboj se. Jsem rád že si to tak přijala. A proto tě tu chci provést" řekl vítězně a já jsem se prostě postavila a přešla ke dveřím. On rázem pochopil a odemkl je. Bylo tu mnoho chodeb a my zatočily doleva. Míjely jsme různě barevné dveře až jsme dorazily k velkému schodišti po kterém jsme sešly. 
"Tady je kuchyně a obývák" ukázal na prostor kolem sebe já se rozhlédla ale on pokračoval dál 
"pak tu máme posilovnu, místnost na všelijaké zbraně, ošetřovnu, bar, velký sejf, střelnici a v druhém patře jsou naše pokoje" ukazoval na různě barevné dveře a šly jsme po schodech dál 
"Zde hned vedle mého je tvůj a Viktorův a dalších" Došla jsem před svůj pokoj a otevřela ho. Byl elegantní, to bylo vše co jsem o něm mohla dřív. 
"Zabydli se tu rychle, jo a pak přijď na večeři" zavřel dveře a já prokroutila očima. 
To určitě ty starej hajzle. 
Došla jsem ke skříni která byla plně ozbrojená oblečením.  Bylo všechno černé, sem a tam jsem zahlédla rudé šaty, nebo tmavě modré kalhoty. 
povzdychla jsem si a řekla si že bude zábavné mlčet a mít celou dobu navrch, aspoň než si pro mě můj tým přijde.. 

Scházela jsem schody a upravovala si své nože na stehně, hodlala jsme jít totiž dneska do akce, sice to bude za mého otce ale nehodlám tu sedět a být tu za paničku.. 
Kožené upnuté kalhoty se na mě tiskly a já v nich překvapivě objevila pružnost, černé upnuté tílko, opasek na zbraně a na stehně pás s noži, jako boty jsem si zvolila polokanady a vlasy jsme si spletla do dvou velkých obrácených copů. 
sešla jsem poslední schod a slyšela za rohem nehorázný křik a smích. 
Morgano, akce.. 
Usmála jsem se pro sebe a pak vešla do jídelny která měla uprostřed dlouhý stůl a kolem něho bylo asi 50 židlí. V čele seděl můj otec a klidně jedl, ale jeho společníci byli hluční,nepořádný a ožralí. Jediný kdo napodoboval platonicky svého otce byl můj údajný bratr Viktor který seděl po jeho pravici. 
Co mě zaráželo že jediné další volné místo bylo naproti otci, tohle místo bylo druhé nejdůležitější a většinou si tam sedává mafiánova žena a nebo, panebože! 
"Ach, tady jí máme" postavil se můj otec a pozvedl číši. všichni se zvedly a opakovaly pohyby jak slepé hračky. 
"Vítej zpět Morgano" mrkl na mě a já s kamenným výrazem a sebejistým krokem přešla blíž a jednou rukou vzala skleničku červeného vína 
"Pánové, představuji vám Morganu, mou dceru, která je právoplatná dědička téhle mafie" pozvedl ještě víc skleničku a pak pronesl noblesně 
"Na mou nově nalezenou a překrásnou dceru, Morganu" řekl a napil se 
"Na Morganu" křikly všichni jako vojáci a pohlédly na mě, já jen přiložila skleničku ke svým ústům a kopla do sebe celý její obsah. Posadila se a a začala jíst. 
Asi tak v půlce se na mě křečovitě podíval Viktor a šlehl po mě nenávistný pohled. 
"hej" šeptl někdo nahlas abych ho přes ten rámus co ostatní dělali slyšela. jen jsme na něj otočila hlavu a pohlédla do očí chlapovy kolem 30
"jsem Maxmilian, ale všichni mi říkají Děda" usmál se na mě a já nadzvedla jedno obočí 
"No, když tu šéf není tak jsem tady ten nejrozumnější a hlídám je aby něco neprovedly" oznámil mi a strčil si do úst celé křídlo kuřete. 
"Morgano!" křikl na mě otec a mířil si to ke mě 
"chceš jít dneska do akce? " zeptal se mě a všichni se na mě dívali velmi podivně 
"ano" nic víc nebylo třeba říkat a on se začal smát 
"výborně, tady Max ti všechno ukáže a dá" poplácal mě po zádech a já se na něj ještě otočila 

"A můj tým?" optala jsem se agresivně a on vytáhl jedno obočí 
"ty nechceš pracovat sama?" řekl jakoby to byla samozřejmost ale přeci jen jsem byla šéfka já, musela jsem někomu dávat příkazy, byl to zvyk.. 

"ne chci tým" řekla jsem hrdě a on kývl 
"Dnes budeš pracovat sama a zítra si můžeš vybrat podle spisů co ti dám" pohladil mě po tváři a já v poslední sekundě uhnula. FUJ! 

Slepě jsem kráčela po ulici a bylo mi jasné že jsme v jiné zemi, ale angličtina mě utvrdila že jsme asi furt v Americe. Kráčela jsme pomalu a v hlavě si říkala výhružky toho psychopata 
"pokud utečeš vím kde žije Samuel, Kelly a Megan" usmíval se u toho a mě se v očích musel odrážet strach. Další bylo to že se ke mě všichni chovaly až podivně dobře, teda líp než jsme čekala. Kdyby tomu nešéfoval můj otec asi bych tady mohla pracovat. 
Pak mě zaráželo to jak to že většina z nich mluví Anglicky a né Rusky. 
Zastavila jsme se a jen tak si sáhla na bulku na krku. 
"prosím" podívala se k nebi a čekala na zázrak


Jenže to jsem ještě nevěděla že ten zázrak je dávno mrtví..



Myslím že tohle je konec, nebo ne ? 
nemám ponětí to záleží prostě jen na vás.. 
tenhle konec má mnoho důvodů, a aby se neřeklo.. 
1. skoro to už nikdo nečte 
2.mám napsaných ještě hodně příběhů a potřbuji jejich vydání urychlit. 
3. tenhle příběh mě už nějak nebavil a prostě mi došly nápady a upřímně jsme neměla ani plán  jak by to mohlo líp dopadnout. 
4. nemám čas psát další kapitoly a proto si je po malých kouskách dopisuji 

Takže tady máte asi tak 4 nejdůležitější.. 
Omlouvám se vám ...
 Jinak tenhle příběh sice končí ale ještě dnes sem budu přidávat první část nového příběhu a to 
"Zrozena větrem" 
Takže pokud se vám mé příběhy plné chyb líbí tak tady je další... :)