May

6. Je to láska

Seděla jsem ve škole v lavici, měli jsme zrovna hudební výchovu. Taková blbost, nikdy jsme tam snad nezpívali a naše učitelka byla fakt nesnesitelná. Přemýšlela jsem nad Tomem.  Byla jsem tak šťastná, že jsem se ho nevzdala. Každý den s ním byl tak jedinečný. Samozřejmě jsem nebyla šťastná úplně, protože nepatřil jen mě. Vlastně můj nebyl vůbec. Patřil nějaké jiné holce. Holky se mě pořád ptali co se mnou je, že už nejsem tak šťastná jak jsem bývala a pořád řešily, že je to kvůli Radkovi. To jo. Kvůli takovému hňupovi. Když mi Mia pár dní po rozchodu řekla, proč se semnou Radek rozešel cítila jsem se fakt hrozně. Vyměnil mě totiž za 13 letou  holku. Ano jemu bylo 16 a ji 13. Jmenovala se Zuzana a vypadala jak ryba. Měla malý obličej a velké oči přes celou hlavu. Vlasy zničené , nějaké neurčité barvy. Nejsem zlá ale přísahám že ta holka nebyla vůbec hezká. Nejsem žádná miss a moje sebevědomí leželo někde na zemi jako kus hadru a tím, že on začal chodit s někým takovým moje sebevědomí ještě podupal a hodil do koše. Co už. Aspoň nikdo nevěděl o Tomovi. Nikomu jsem to říkat nechtěla. Měla jsem strach, že se ke mě otočí zády a budu mít ve třídě další peklo.
Hodina skončila. Konečně. Šla jsem po chodbě do druhého patra , měli jsme mít matematiku. Jedna hodina horší jak druhá.
"Marci!!" Volal na mě Tom sedící na lavičce. Vedle něj seděla zase nějaká holka. Už jsem se tomu ani nedivila. Chtěla jsem kolem něj jen tak projít. Nevyšlo mi to.
"Posaď se" chytl mě za ruku a poukázal na jedno volné místo vedle něj. Sedla jsem si. Dal mi ruku kolem ramen. "Jak se máš? " Zeptal se a pokračoval v monologu "tohle je Karina, Karino tohle je Marcelka" představil nás. Ušklíbla jsem se. Ta holka se na mě ani nepodívala. Po chvíli došel nějaký Tomův kámoš. Nepamatuji si jak se jmenoval.  Byla jsem myšlenkami někde jinde. Tom se pak bavil pořád jen s ním. "Měla bych jít" řekla jsem po chvíli a zvedla jsem se. "Kam? Ještě je čas" řekl Tom, chytl mě za ruku ale ihned mě pustil. "Máme matiku a musím jít ještě pro kalkulačku" vymluvila jsem se . Rozloučili jsme se a já šla. Doufala jsem že nás ze třídy nikdo neviděl. Marně.
"Kdo to je ? " Zeptala se Mia.
"To je ten Tom.." řekla jsem a sklopila hlavu.
" To je super. To, jsi se s ním začala bavit? To mi k tobě nesedí. " Řekla Mia.
"Nene, on se začal bavit se mnou" nevědomky jsem se usmála.
"Ty jsi zamilovaná , to je fajn. Takže s tím Radek nemá nic společného? Už jsem ho chtěla zabít." Zasmála se.
"Ne ne, počkej. Nejsem zamilovaná" bránila jsem se ale Mia jakoby neslyšela.
"Ale no tak. Má tě taky rád?" Culila se.
"Nevím .." řekla jsem a zašla do třídy.
...
S Tomem jsme po škole měli schůzku. Sraz. No rande to asi nebylo.
Šli jsme do KFC. Já si dala jen malé hranolky a Tom Twister .
"Proč tak málo jíš?" Zeptal se a začal mi cpat kousek masa.
"Nemám hlad, děkuju"  usmála jsem se na něj.
"Zajdu si na záchod" řekla jsem a odešla jsem.
Měla jsem svetr s dlouhým rukávem ale jakmile jsem si umývala ruce musela jsem ho vyhrnout a úplně jsem zapomněla na své rány . Začala jsem se totiž řezat zase do zápěstí. "Sakra" řekla jsem nahlas. Neměli tam ubrousky a vysoučeč rukou nefungoval. Jak jinak. Když se může stát něco špatného, mě se to stane. 
No nic budu opatrná aby si toho nevšiml.
Jenže toho se nevšimnout nedalo.
"Kde jsi tak dlouho?" Zeptal se a zatvářil se smutně.
"Achjo tobě vadí ikdyž jsem na záchodě" vtipně jsem podotkla a zatvářila jsem se zmateně. Rychle jsem schovala ruce pod stůl.
"Něco jsem si pro tebe nachystal" řekl a začal brát zbylé kousky hranolků. Napsal jimi na tác "mám tě rád". Usmála jsem se.
"Víš co to znamená že jo?" Zeptal se.
"Jo vím" řekla jsem. Nevěděla jsem. Vždycky mi říkal nebo psal že mě má rád, nikdy se však neptal zda vím co to znamená.
"Proč máš ruce pod stolem? Dáš mi je?" Zeptal se a natáhl své ruce přes stůl. Rychle jsem stáhla svetr a podala mu ruce. Jen mě za mě držel a dívali jsme se na sebe, potom mě začal hladit a přejížděl mi po ráně. "Co to tu máš?" Zeptal se a vyhrnul mi rukáv.
"Nic" škubla jsem rukou.
"Co je to? " Řekl a díval se na mě. Neměla jsem  mu co říct. Nevěděla jsem co mu říct.
Díval se do stolu a mlčel. Po chvíli jsem si stoupla a šla si sednout vedle něj.
"Tome..nezlob se" vysoukala jsem ze sebe a koukala na něj. Mlčel.
"Tome..chodím k doktorovi, léčí se to.." pokračovala jsem . "Co se léčí?" Zeptal se a pořád koukal do stolu. "No že si ubližuju.." řekla jsem . Už nic neřekl. Zase mlčel.
"Tome..nezlob se.." řekla jsem znovu.
"Nezlobím se." Řekl a koukl na mě.
"Jsem zklamaný" pokračoval.
To mě v tu chvíli tak zabolelo.
"Promiň..." Řekla jsem a cítila jsem jakoby mě něco dusilo.
"Marcelko" řekl a chytl mě za tu ruku . "Slib mi něco" díval se na mě a pokračoval. "Slib mi, že už to neuděláš". Díval se na mě tak zraněně, jakoby mu na mě vážně záleželo.
"Neudělám" vydechla jsem. Chvíli jsme tam ještě seděli a pak mě doprovodil na autobus. Rozloučili jsme se a já odjela. Tak mě Tom vyléčil ze sebepoškozování
..
"Kde zas seš?" Křičela na mě máma. Už byla doma.
"Doma" řekla jsem.
"Nebuď drzá. Budeš jezdit nejpozději se mnou domu!! Je ti to jasné?? Copak se nemáš na co učit?!" Křičela na mě.
"Dobře" řekla jsem zničeně. Tak to už k Tomovi dlouho nepůjdu.. chtěla jsem mu napsat. "Dej mi mobil a počítač." Řekla a ja se na ni chvíli zmateně dívala. Proč mi to dělá?
"Hned!!!" Zakřičela a já ji předala věci.
Zbytek dne jsem jen seděla a přemýšlela. Vážně jsem neměla co dělat. Chyběl mi Tom. Co asi dělá? Bývá i s tou holkou? Kdo to vůbec je?
V noci , když už všichni spali jsem se odplížila do ložnice rodičů. Vzala jsem si nenápadně počítač. Ležíval vždy hned u dveří. Pokud se někdo nevzbudí je to fajn.
Otevřela jsem Facebook a najela na profil Toma. Během dne mi pak došly od něj dvě zprávy. Pak si to přečtu. Pomyslela jsem si a hledala v jeho přátelích jeho holku.
To by mi mohlo zabrat několik hodin. Řekla jsem si a radši jsem projela jeho fotky. A tady je! Uviděla jsem fotku na které šel Tom a před ním asi o hlavu větší holka. "Andrea Césarova" řekla jsem. "Krásný jméno no".
Rozklikla jsem její profil. Přirozeně byla blondýna. Vzpomněla jsem si jak Tom říkal, že blondýny rád nemá. Byla přebarvená na takovou tmavě zrzavou, ale byla hezká. To se musí nechat. Měla krásné dlouhé vlasy, hezkou postavu, skvělý styl oblékání, krásné zelené oči. Nojo to se fakt divím že bojuju s někým takovým. Měla tam odkaz na Instagram. A hezky fotí! Pomyslela jsem si. Tak té se nevyrovnám nikdy.  Ještě jsem se podívala co Tom psal.
"Marcelko vážně mě to mrzelo dneska , doufám že už to nikdy neuděláš , nevím jak bych to zvládal nést.." hezky no. Pomyslela jsem si.
Další zprávu napsal než šel spát. "Snad doma nemáš problémy. Tak se hezky vyspi. Mám tě rád"
"Ahoj Tome. Sama to dělat nechci a doufám že přestanu. Nechci tě ztratit. Taky tě mám ráda. Dobrou noc" odeslala jsem v 00:45. Vypla jsem notebook , vrátila ho na místo a šla spát.
...
Další týdny probíhaly jinak. S Tomem jsme chodili k němu jen když jsme měli krátkou školu, což byla středa. Jinak jsme se chodívali projít nebo jsme chodili na koleje, které byly u naší školy a dívali jsme se na výhled a občas se tam mazlili a dělali ty všelijaké věci. Nahoře totiž nikdo nebyl, takže jsme si spolu mohli svým způsobem hrát. Museli jsme najít nějaké místo, vím že Tom chtěl hlavně sex a tady ty věci a já ho přeci ztratit nechtěla.  V pátek jsem pořád chodila k psychiatrovi, občas šel Tom se mnou. Už o nás věděli všichni, protože Tom se mě ve škole začal dotýkat a pořád když jsme se potkali na mě mluvil nebo něco pokřikoval. Takže se zase zhoršily vztahy ve třídě a všichni mě odsuzovali. Doma to bylo pořád stejné. Váha mi trochu klesla pod 45 kilo ale vzhledem k tomu, že začínali Vánoce a svátky mi bylo jasné že jsem zase v háji.
...
Byla sobota a Tom mi napsal i když měl být s tou svou Andrejkou na nějaké chatě.
"Ahoj Marci. Není tu moc signál a hodně riskuju , že se to dozví má holka ale musel jsem ti napsat. Chybíš mi a zajímá mě jak se máš. " Napsal a mě se rozbušilo srdce.
"Mám se fajn, taky mi chybíš" odepsala jsem ale už byl offline. Musela jsem to říct Bět. Je to moje nejlepší kamarádka a pořád nic neví.
"Ahoj Beo. Máš dnes čas? Potřebuju s tebou mluvit. Domluvím s mamkou jestli bys mohla dojít :)" napsala jsem ji.
"Ahoj zlato!! Co se děje? Jasné jasné , ve tři můžu dojít?" Napsala. Jsem tak ráda!
"Super.  Jdu to domluvit s mamkou" napsala jsem a letěla za mámou.
"Mami? Víš. Mohla bych jít s Beou ven nebo mohla by dojít?" Zeptala jsem se nejistě.
"Kdy?" Reagovala trochu podrážděně máma.
"No.. ve tři chce dojít" řekla jsem a usmála jsem se na ni.
"Ukliď si v pokoji. Utři všude prach a vysaj" rozkázala mi a já teda odešla uklízet.