My Dead Sister DOKONČENO✔

Nemocnice

,,Zlato měla jsem o tebe takový strach!!"
Mamka mě objala. Ležela jsem v nemocnici připojená na přístroje.
,,Mamí,kde to jsem?"
Řekla jsem se zavřenými oči. Mamka mě pohladila po čele.
,,Jsi v nemocnici, doktoři říkají že jsi omdlela, a ještě k tomu jsis udělala velikou bouli."
Mamka mě nepřestávala hladit.
,,Co jsi vyváděla, prosím tě!"
Zamračila se mamka.
,,Poslouchej mami.."
Teď jsem oči měla otevřené.

,,Vzbudila jsem se a ty jsi nebyla doma, našla jsem tvůj vzkaz a přečetla jsem si ho. Přišla mi sms od neznámého čísla, ještě si ho pamatuji-111 000 000. Přečetla jsem si sms a v ní stálo..pamatuješ si mě?.. Já jsem odpověděla že nevím kdo to je atd. Po chvíli ta osoba napsala jestli chci vědět kdo to je tak se mám přesně o půlnoci podívat z okna. Mami a já..."
Začala jsem brečet. Mamka mě pohladila.
,,Povídej"
Usmála se na mě a přisunula se ke mě ještě blíž.
,,Já jsem se na to okno koukla, ale já jsem nechtěla!!! To samo mami prosím,že se to opakovat nebude?? Že ne?!"
Zaječela jsem a mamka mě chytla za ruku.
,,Zlato pověs. Co jsi viděla v tom okne?"
Podívala se na mě starostlivě.
,,Zrůda s černým obličejem a z rozcuchanými vlasy, velké drápy a vyhublá postava. Byla vysoká. Mami, ona byla v pokoji!! Byla tam, já jsem nemohla dýchat! Vůbec jsem nevěděla kdo nebo co to je já....já jsem potom omdlela a bouchla se do hlavy mami.
Mamce se chtělo brečet.
,,Opravdu jsi v pořádku?? Určitě ses pořádně bouchla
a v hlavě ti to asi neudělalo dobře.
Mami opravdu? Tím jsi mi chtěla naznačit že mi nevěříš? Opravdu? Někdy jsi byla fajn, a někdy zase zrůda co se starala jenom o ty nechutné pudly.

Mamka odešla s brekotem a já na ní čuměla jestli to myslí vážně. Opravdu mě tu nechala takhle slabá jak psychicky i fyzicky??

Po chvíli přišla mamka s doktorem, mamka zůstala stát u dveří  a doktor přistoupil blíž. Já jsem se na mamku nechápavě podívala, ona nepřestávala brečet. Doktor mi šahl na čelo.
,,Ne nemá horečku"
Čuměla jsem na něho a přitom jsem zvedla jedno obočí.
,,Takže zavoláte toho psychiatra?"
Dořekla mamka a dívala se na toho doktora.
,,Nejspíš ano, ten si s ní poradí"
Doktor odešel a já čuměla na mamku s otevřenou hubou.
,,Tys mě chtěla ponechat na pospas psychoušovi?!"
Zamračila jsem se na mamku a pořád jsem tomu nevěřila. Mamka si sedla na židli a začala mě hladit po lýtku, nohu jsem posunula na okraj protože jsem byla na ní naštvaná a ještě jsem se nedočkala odpovědi.
,,Ale zlato, bude to pro tebe lepší. Postará se o tebe odborník"
,,Který mě potom zavře do blázince co?!
Zakřičela jsem na ní, nechápu že nemá žádné city.
,,Ale zlato..."
,,Neříkej mi zlato!"
Otočila jsem se k oknu a dodala jsem.
,,Ty mi nevěříš že?"
Řekla jsem potichu.
,,Zlato já, bude se ti tam líbit. Určitě si tam najdeš kamarády"
Usmála se.
,,Cože?!Že se mi tam bude líbit? Tím myslíš uzavřená místnost a kazajka?!Tohle sis přála mami?!Tohle??!"
,,No tak zlato, uklidni se.."
,,Jak se mám uklidnit když mi má vlastní matka nevěří?!
Sklopila pohled dolů.
,,Zlato jenomže..."
,,Nech si to zlato pro své nechutné pudly!!"
Zaječela jsem a ona se postavila a u dveří řekla.
,,Aspoň oni umí poslouchat a chovat se slušně!"
Zakřičela mamka a bouchla s dveřmi, já jsem začala hluboce plakat. Asi po 20minutách někdo zaklepal na dveře.

Ahojte Sluníčka❤
Další kapitolka za mnou
Má přesně 600slov😇
Mějte se krásně a nezapomeňte rozdrtit hvězdičku.😈Budu si toho vážit.😭😍