My Dead Sister DOKONČENO✔

SMS

Mamka přiběhla do pokoje.
,,Co ječíš??"
Koukla na mě mamka vyděšeně a ťukala si na čelo.
,,Mami, ty dveře se samy zavřely!"
,,Víš existuje jedna věc co může zavírat dveře a to je průvan"
Mamka protočila s panenkama a odcházela. Já jsem šla za ní protože nehodlám být v tom "začarovaném pokoji" plné hrůzy.

V obývaku jsem si sedla na gauč a přemýšlela jsem o těch věcech co se mi staly. Chvíli jsem si myslela že to nějak souvisí s moji sestrou.
,,Sejo vzpamatuj se, duchové přeci neexistujou" položila jsem se hezky na gaučík a po chvíli jsem usla. (Jsem asi nějaký spací tvor😂)

Z mojeho krásného šlofíka mě vzbudila sms od neznámého čísla
,,Beztak zase operátor"
Zívla jsem si a zjistila jsem že jsem doma sama, vedle sebe jsem měla papírek se zkazem.

Miláčku nezlekni se že jsi doma sama...šla jsem nakoupit a na tu zchůzku co jsem ti říkala před týdnem. Nezlob, a v ledničce más jídlo. Miluji tě.
Máma
:)

,,No jo máma"
Zahihňala jsem se a šla jsem na mobil. Na hlavní stránce mi vyskočilo že nemám přečtenou zprávu.
,,Ježiš"
Řekla jsem si pro sebe a zprávu jsem otevřela.
,,Co to je za číslo??111 000 000?"
Zvedla jsem jedno obočí a zprávu jsi přečetla.

Ty jsi na mě zapoměla, viď?

,,Co to k sakru je?"řekla jsem zvědavě a v kuchyni práskly dveře.
,,Aaaaaaa"
Zakřičela jsem a schoulila jsem se do deky. Srdce mi tluklo jak o zavot.

S:Kdo jste?

Jak říkám, už jsi zapoměla

S:??

Jestli chceš vědět kdo jsem dneska přesně o půlnoci se dívej z okna a uvidíš.

S:Děsíte mě...kdo jste?? Nebo zavolám policii a dopadne to s vámi špatně

Nahnaly se mi slzy do očí (jsem velmi citlivá, a navíc kdo by se v ten okamžik nebál?😂) Bylo to velmi strašidelné, dívala jsem se všude kolem a chtěla jsem ať to všechno skončí. Proto jsem zavolala mamce kdy příjde.

S:Mamí??

M:Co je ??! Mám hodně práce nemůžu volat!

S:Jen jsem se chtěla zeptat kdy příjdeš.

M:Nevím ale asi až zítra. Proč? Děje se snad něco??

Ano děje, chtěla jsem aby okamžitě přijela a byla jen semnou. Místo toho tady trčím na gauči zabalená v dece a ve slzách.

S:Ne, nic se neděje, jen tak.

M:Aha, tak už mi nevolej. Jen kdyby se něco stalo, ano??

S:Ano...

Řekla jsem potichu a zavěsila jsem jelikož jsem slyšela další bouchnutí dveří. Tentokrát v pokoji.

Začala jsem se třást jako o život.
Kdo ví, možná že mi o život šlo.

Běžela jsem na horu po schodech a otevřela jsem dveře a na mě se vyvalil studený vítr, ikdyž jsem měla zavřené okna.
,,Co se to sakra děje?"
Stála jsem před dveřmi a přitom brečela.

Oblékla jsem se do pyžama a pořád jsem se porozhlížela po okolí a musela jsem myslet na tu sms od koho byla atak.

...

Blizila se půlnoc a já pořád nemohla usnout a pořád mě to táhlo se podìvat k oknu. Hodinky mi píply půlnoc a já jsem začala brečet. Nevím. Opravdu nevím jestli jsem tak naivní nebo ne a vše je pravda, fakt nevím.

Prostě mě to táhlo k oknu ikdyž jsem nechtěla, ale po chvíli jsem se podívala a vykřikla jsem strachem. Myslela jsem že přestanu dýchat.

Další kapitolka za mnou😈😍. Doufám že se lìbila a jste s ní spokojení.😎💛
Děkuji za podporu❤