Cesta aneb kůň nebo člověk

496 18 6
                                    

''Píp píp píp ''ozvalo se.Já jsem se jenom převalila a spala dál.Byla sobota a já blbka si zapomněla vypnout budík ''Ach jo!!! ''Pomyslila jsem si.

Něco o mě

Jmenuji se Nikola ale všichni mi říkají Niki nebo Nikol.Je mi šestnáct a žiju se svojí nevlastní matkou a jejím přítelem.Nenávidím je!!!!

Taky vlastním koně, je to asi to jediný co mi zbylo a co fakt miluju. Moji praví rodiče mi ho koupili když mi bylo 10(Předtím jsem ještě měla jednoho koně) .Jmenuje se Dark Magick ale říkám mu Méďa,Markii nebi Fufík.Je to Anglický pokrevník po dostihové a i vytrvalostní kariéře.Má tmavě až kaštanově hnědou barvu a úzkou lysinku.

Chodím na střední ale potom či rodiče zemřeli tak na učení kašlu.Dřív to byli samý jedničky,supr víza a pochvaly teď jsem ráda za trojky.

Mám asi 170 cm, štíhlé tělo, dlouhé blonďaté vlasy a modrozelené oči.

Ale jdeme dál

Vstala jsem z postele a šla se trochu spláchnout abych se probudila...

Po okoupání jsem šla k zrcadlu,učesala jsem se ,vyčistila zuby a nakonec použila řasenku a tužku.

Šla jsem zpět do pokoje oblékla si jezdecké oblečení a mikinu vzala si dvě jablka do batohu a sešla dolů.

,,Jdu ke koním '' zařvala jsem aby mě Sofie (nevlastní matka) slyšela.

,,To mě jako ani nepozdravíš? ''řekla.

,,Tak ahoj ! ''tenhle tón nebyl moc příjemný...

,,Zkus se vrátit než se setmí''

''No problem''řekla jsem si v duchu protože už byli skoro letní prázdniny.

Vzala jsem si kolo a vyrazila.Stáj byla necelý dva kilometry přes les.To bylo osvěžující v téhle letní době.Přijela sem do stáje vzala parelku a jablko a šla pro Markiiho na pastvinu.Byl tam spolu s dalšími 3 koníky.Gabem, Rockym a Astanem.

Jenže všichni byli normální.Všichni se pásli.Ale jenom ten můj idiot Markii se válel v tom jediným bahně který tam bylo.

,,To není možný!!!''řekla a bouchla se do hlavy.

Otevřela ohradník a šla za ním.Konečně se zvedl.Nebyl na něm ani jeden čistý centimetr. Nandala jsem mu parelku a šli jsme před stáj.Uváza jsem ho před stáj a začala ho oplachovat že začátku se

mu to nelíbilo ale potom to už nebral vážně.Furt řehtal a podupoval jak se mu to libilo.

Po hodině důkladného umývání a čištění. Jsme byli hotovi.Nandala jsem mu dečku,sedlo, čabraku,bandáže a uzdečku. Potom už jsme mohly vyrazit na kratší vyjizďku. Cestlou jsem si pouštěla písničky.

Když jsme vyšli na louku Markii už byl připravenej.

Jedno pobídnutí a nacválal.Užívala jsem si to.

Neměla jsem helmu a moje rozpuštěné vlasy vlály v té rychlosti.Teď už necválal ale tryskal.Pustila jsem otěže a jela bez rukou.Já jsem mu věřila a on zase

věřil mě.Když jsme cválali v lese tak sme si párkrát skočili přes spadlé stromy a stoky.Když jsme se vrátili zpět do stáje už tam trénovalo pár dětí na ponících.Zašli jsme do vyběhu na konci. Ten byl víceméně jen náš a kamošky s Rockym.Na plotě tam byly pověšen tokový provazy (my tomu říkáme nakrčáky)Markiimu jsem sundala všechno vybavení.Sedlo,dečku a uzdečku dala na plot a ostatní dala na zem.Markiimu jsem dala nákrčák a vyhoupla se

na něj což pro mě nebyl problém ikdyž měl 180 cm v kohoutku.Chvilku jsme krokovali,poté si naklusali a dále cválali bylo to opravdu nádherné.Nebala jsem se,věřila jsme mu a on zas mě.Potom jsme zamířili na metrovou překážku.Pořádně jsem ho pobídla a on to nádherně skočil.Pro něj to nic nebylo skákali jsme mnohem víc někdy i 190 cm.Po pár skocích jsem vzala sedlo s dečkou do jedné ruky přes rameno jsem si hodila uzdečku a na sedlo jsem nějakým zázrakem upevnila čabraku a bandáže.

Otevřela jsme ohradník a šla do stáje.Markii šel za mnou ani jsem ho nemusela držel.Už bylo skoro 5 večer a tak jsem všechny naše věci uklidila a vykydala jeho a Rockyho box.Dala jsem jim na pastvině jablka (na které jsem málem zapomněla) Odvedla je do boxů ,to už bylo po 18 00.Měla jsem ještě dost času a tak jsem šla Markiimu do boxu a mazlila jsem se s ním, sedla si na žlab vzala si z batohu blog a tužku a začala jsem ho kreslit,nechci se nějak vychloubat ale umím kreslit fakt dobře...Z výtvarky mám vždy jedničky ,náš učitel je opravdu. přísný a já byla mezi 4 co měli jedničku na vízo.

Když jsem dokončila asi 5 obrázek, pohladila jsem mého Fufíka(Markiiho) sbalila si svoje věci do batohu a vyrazila na kole domů.Cestou jsem si začala pouštět písničky.Když zrovna hráli OneRepublic Couting Stars (fakt boží) byla jsem na křižovatce a přede mnou na pískové cestě v LESE projelo opravdu velký divný auto. Na chvilku se mi zastavilo srdce jak jsem se lekla.Jako já nejsem žádnej posera ale tohle mě fakt dostalo ;) Tak jsem se pořádně rozhlídla a pokračovala domů.Konečné jsem dojela. Kolo jsem dala do garáže a odemkla. ,,No konečně" křičela Sofie,, Kde se touláš tak dlouho? "

,,Vždyť je venku ještě světlo"oodpověděla jsem znechuceně.,,Jdu se najíst"opravdu už jsem měla hlad.Vzala jsem si půlku pizzy která zbyla po Sofii a džus.Když jsem dojedla tak jsem si šla lehnout nahoru a nakonec jsem se dívala na televizi.

Tak tady máte první kapitolu, doufám že se aspoň trochu líbila a slíbuju že takle stejný to fakt NEBUDE ale jenom se do toho musíme dostat.

Kdyby se vám to libilo dávejte voty

a komenty.

Budu se snažit co nejdřív napsat další :D ať se vám líbí a děkuju za přečtení a omlouvám se za všechny chyby píšu totiž na mobilu :)

Ps: Ta písnička je fakt božíííí :D

Cesta aneb kůň nebo člověkKde žijí příběhy. Začni objevovat