I will never leave you [Namjin] ✔

48.

Namjoon:

Oběhl jsem chodbu přesně jak mi řekl Tae.

Přišel jsem ke dveřím.

Bojím se co za nima bude.

Hodně se bojím.

Viděl jsem Kooka.

Nemůžou přece ublížit někomu tak dokonalému jako je Jin.

Musím mu říct že ho miluju.

A hned potom ho obejmu, půjdeme domů a budeme spolu spokojeně žít až na věky.

''Nejsme v pohádce Namjoone, tohle je krutá realita'' řekl mi hlas v mé hlavě.

Zhluboka jsem se nadechl a otevřel jsem dveře.

To co jsem viděl mě překvapilo a zároveň dohánělo k šílenství.

Nikdo tam nebyl.

Vešel jsem dovnitř a pečlivě jsem prohlédával zem.

Tae by mi přece nelhal.

Očima jsem skenoval podlahu u toho místa kde byly na zeď přikovány řetězy.

Všechno se zdálo být normální.

Teta téměř všechno.

Krev

Byla všude.

Na zdi i na zemi.

Věděl jsem že to nevěstí nic dobrého.

Nevěděl jsem co mám dělat.

Pořád jsem koukal na rudý flek na zdi.

Najednou se ozval výkřik.

Jin!

Okamžitě jsem vyběhl ze dveří.

Zvuk přišel od terasy v nejvyšším patře.

Věděl jsem to protože jsem tam již jednou byl.

----o pár let dříve----

Přiváželi jsme zrovna s Hoseokem nějaké knížky do knihovny.

Tedy údajně nám řekli že to bude knihovna.

Měli jsme je doručit známemu Taeho.

Rozhlédl jsem se okolo sebe.

''Je to všechno, ale knihovna ne'' povzdechl si Hobi.

Kývl jsem hlavou na náznak že si to taky myslím.

''Ou, chlapci tady jste'' slyšeli jsme ženský hlas.

Přiřítila se k nám nějaká kozatá sekretářka.

''Jste tu brzy, ale nevadí, dáme ty knížky na terasu'' viděl jsem jak při jejím mluvení po mě pořád pokukovala.

Máš smůlu, kdyby jsi byla nějaký roztomilí chlapeček tak bych si tě sbalil do kufru který tahám sebou, ale takhle si o tebe ani kolo neopřu.

Jen jsme s Hobim kývli a ona nám rukou naznačila že máme jít za ní.

Táhla nás nějakýma uličkama se spousty dveří.

Na konci jedné chodby začala stoupat do schodů.

''To jako tu tunu knížek musíme tahat po schodech'' zašeptal jsem Hoseokovi.

On se na mě jen mrzutě podíval a začal vyšlapávat schody.

Když jsme se znaveni dostali nahoru, ta paní nám řekla že terasa je za skleněnýma dveřma a že tam máme ty knížky někam dát.