I will never leave you [Namjin] ✔

epilog

(Pro tento díl doporučuji, nějakou smutnou písničku:  nahoře můj návrh ;)

Namjoon:

Vzali mi jediný důvod proč jsem žil.

Sleduješ mě Jine?

Vím, že ano.

Jsi neštˇastný když jsi sám.

Slíbil jsem, že tě neopustím.

Ale ty jsi mi to měl slíbit taky.

Miluju tě Jinnie.

Ať si každý říká co chce.

Ty jsi dokonalý.

Byl jsi dokonalý....

Tvůj smích, který vždy potěšil mé srdce.

Tvůj krásný, jemný hlas.

Tvoje vlásky většinou jemně rozcuchané.

Vždycky ti to strašně slušelo.

Chci tě znovu vidět.

Obejmout tě.

Políbit tě a říct ti jak moc tě miluju.

A proto udělám to co udělám.

Možná na mě budeš naštvaný, ale já mám proto spoustu důvodou.

Budeš při tom strašně roztomilí.

Nafoukneš zase svoje dokonalé tvářičky a budeš se tvářit uraženě.

Ale já vím, že mi odpustíš, jako vždy.

Miluješ mě.

A já tebe taky.

Nenechám tě samotného.

Neopustím tě.

Zamkl jsem se do koupelny.

Ode dnu kdy jsi zemřel už uběhlo pár dní.

Možná měsíců.

Nevnímám čas.

Byli jsme na pohřbu.

Všichni plakali.

Ale já to nevnímal.

Měl jsem dost práce se svými slzami.

Na tvém hrobu je tolik kytek, že se divím že se tam vešli.

Byly růžové, žluté, bílé,modré, fialové.

Zkrátka vyzařovali všemi barvami.

Ale ta má tam vyčnívala.

Pamatuješ si jak si Yoongimu přinesl ta hrob tu růži.

Byla sitě červené, jako ta moje.

Napustil jsem si vanu až po okraj.

Jimin mi chvilku bušil na dveře, ale když viděl že chci být sám, tak to vzdal.

Myslel si že si jdu dát koupel.

Jen si to klidně mysli Jimine a řekni to i ostatním.

Já mám však v úmyslu něco jiného.

Ani jsem se nesvlékl.

Proč taky.

Položil jsem se do horké vody.

Pára, kterou voda utvářela zamlžila zrcadlo.

Vždy když jsi šel do koupelny jsi se do toho zrcadla díval.

Upravoval jsi si vlasy a když si byl hotov tak jsi zrcadlo vyleštil.

Znovu mi stékaly slzy po tvářích a nedaly se zastavit.

Zkluboka jsem se nadechl a vydechl.

Nebyl čas na slzy.

Vzal jsem si malou krabičku, která ležela vedle vany na pračce a otevřel jsem ji.

Do ruky jsem si vzal tu malou věcičku, kterou si jako malý rád používal k utišení bolesti.

Vyprávěl jsi mi o tom a já pak na tebe naléhal aby jsi mi slíbil že už na ní za tímto účelem nikdy nasáhneš.

Slíbil jsi mi to.

Teď je ale potřeba.

Pomůže mi.

Tahle nevinně vypadajíví věc může totiž docela slušně ublížit.

Přitom má tak jednoduché jméno.

Žiletka.

Pomalu jsem si s ní přejel po zápěstí.

Na hladinu vody hned dopadlo pár červených kapek.

Několikrát jsem  ještě zajel žiletkou hluboko do mých rukou.

Bolelo to, ale ne jako pomyšlení že bych měl celý život být bez tebe.

Opravdu  to tolik nebolelo.

Né jako musela tebe bolet tvá smrt.

Tato myšlenka mě donutila si žiletkou ještě párkrát přejet přes žíly.

Cítil jsem jak moje tělo sláblo.

Položil jsem hlavu  na hranu vany.

Za chvíli se uvidíme lásko.

Zavřel jsem oči a představil jsem si tvé sladké rty.

''Miluju tě Jinnie'' zašetal jsem svá poslední slova.

O pár týdnů později se konal pohřeb.

''Škoda tak mladých chlapců'' naříkala jedna hodná babička, která byla pozvána na rozloučení se s Namjoonem.

Pět zbylích chlaců jen tiše seděli a v duchu si vyčítali že jejich leadera víc nehlídali.

Nikdo však neviděl dvě šťastné osoby, které ruka v ruce odcházeli s úsměvy na tvářích.

***

Nebudu vám kazit konec svou veselou náladou.

Doufám že jste ten konec pochopili a očekávejte novou Namjinku ;)