Komora S.P.T II

25 1 0
                                    

Se to proti nám rozeběhlo nevěděla jsem co mám dělat a tak jsem běžela někam jinam od toho.Už jsem neslyšela kroky té věci a tak jsme zastavili ,bohužel jsem nevěděla kde jsme a ani jsme nemohli najít Alexe jako by se vypařil hledali jsme ho ,ale nic. Prostě jsme zabloudili  v hlubokém lese byl to hrozný pocit že za to můžu já a moje zvědavost. Celou cestu jsem se omlouvala Sandře ,ale ta se mnou nemluvila byla naštvaná a ani se jí nedivím.

Jediné co jsem se sebou měla byla baterka a zápalky, navrhla jsem Sandře že by jsme mohli rozdělat oheň, Sandra souhlasila. Přinesli jsme dřevo a rozdělali oheň, sedli jsme si a přemýšleli jak se odtamtud dostanem. Najednou Sandra řekla "hele proč nevylezeme na strom?" Já jsem souhlasila, takže jsem začala lézt na nejvyšší strom, nebylo to lehké a tak jsem lezla celkem pomalu. Byla jsem asi sedm metrů vysoko a najednou jsem ukřičela křik, a jelikož na mne Sandra celou dobu svítila, abych viděla, tak teď už  nesvítila.Nevěděla jsem co se děje a tak jsem slezla ze stromu co nejrychleji, baterka ležela na zemi, ale Sandra nikde, uviděla jsem stopy jako když někoho táhnou po zemi, takže jsem šla za nimi. Už jsem šla asi dvě hodiny hrozně mě boleli nohy, a tak jsem zastavila a sedla jsi na kámen. Po deseti minutách oddychu jsem se rozhlédla doprava, doleva a za sebe. Začala jsem křičet a utíkat někam pryč, za mnou stál asi dva metry vysoký chlap s pytlem na hlavě a měl v  ruce sekeru. Utíkala jsem, ohlédla jsem se za sebe, nikdo nikde a pak jsem zakopla, probodla jsem si dlaň skrz na skrz o špičatou větev. Šíleně to bolelo, uslyšela jsem jak někdo křičí "támhle je, vidím světlo" okamžitě jsem zhasla baterku a snažila jsem se vyprostit ruku, povedlo se, rozeběhla jsem se pryč,slyšela jsem štěkat psy, vtom jsem  uviděla  jezero a vodopády, pomalu jsem se ponořila a počkala. Slyšela jsem hlasy, ale nevím co říkali, přestalo to. Vynořila jsem hlavu  z vody nikdo nikde ,a tak jsem vylezla, sedla jsem si a obvázala jsem si dlaň šátkem který jsem měla kolem krku. Zdálo se že se všechno uklidnilo a tak jsem se rozhodla že půjdu najít bezpečné místo kde bych mohla přespat.....

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Aug 18, 2019 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Krátké Hororové příběhyKde žijí příběhy. Začni objevovat