When The Sun Goes Down- CZ Story

Kapitola 1

Astrologie a astronomie. Ani bych nevěřila, jak moc je zajímavá. Kolik se kolem nás nachází planet, kolik hvězd... Každá hvězda je mnohonásobně větší, než slunce, a teď si představte, jak miniaturní musí naše Země být, když je proti ní slunce tak obrovské. Nebo souhvězdí, nesmyslné obrazce sestaveny z hvězd, a přesto někteří lidé věří, že dokáží předpovědět budoucnost.

A existují vůbec planety? Vypadá vesmír opravdu tak, jak si myslíme? Existuje vůbec vesmír? Proč lidé umírají? Jsme pouze jen nějaká iluze?

Napadají mě různé otázky, nad kterými jsem nikdy nepřemýšlela. Vůbec nevnímám okolí, jen si do sešitu maluji různé zeměpisné obrazce a druhy souhvězdí >>viz.obrázek nahoře<<. Teprve až slečna Michellsová promluví, myslím... asi něco o vesmíru, opět přijdu k rozumu. Slečna, mladá učitelka Michellsová učí na této škole teprve půl roku a specializuje se na přírodovědné předměty, bohemistiku a historii. Narozdíl od většiny učitelů dokáže učit tak zábavně, že se v hodině nikdo nebaví a každý ji poslouchá. Snad všichni žáci se na ni snaží udělat dojem, většinou drobnou pochvalou nebo studijním výsledkem. ,,Teď poslouchejte dobře mou otázku: ,,V co věříte?". Všichni začali uvažovat. Já si stále malovala do sešitu různé věci, samozřejmě související se zeměpisným tématem, ale  poslouchala zároveň.

Proč člověk věří? Co je to víra? Je to jen náš pocit, nebo něco víc? Nebo je to vůbec nic?

Prolétly mi hlavou různé myšlenky. Jsem hrozný snílek...

Michellsová si to očividně asi nemyslela, že poslouchám, jelikož přišla k mé lavici a prohlížela si můj sešit. ,,Lauren, tvé kresby jsou sice moc  zajímavé, líbí se mi, ale teď chci ať mi odpovíš na otázku. Víš kterou?"spojila si prsty a položila je lehce na břicho. Zkoro jako jediná (až na pár výjimek) z učitelů nám nevyká. Mám ji ráda, je milá a chová se k nám jako ke studentům, ne k nějakým malým hlupákům. ,,Ano, vím otázku. Hmmm... já pořádně ani nevím v co věřím. A v co věříte vy?" Touto otázkou jsem jí zaskočila. Šlo to vidět, tvářila se zaskočeně. ,,Ehm, no to máme společné. Také nevím v co věřím, věřím ve spoustu věcí, zrovna mě nic nenapadá... Ale toť není podstatné, jelikož jsem se chtěla ptát pouze tebe, raději si pojďme zopakovat učivo z minulé hodiny dějepisu. Na jaký film jsme se to dívali?" Hlásí se Darrian, náš nejchytřejší student třídy. Všichni jej označují za šprta. Nelíbí se mi to, je to jeho rozhodnutí o jeho stylu. Z něj alespoň něco v budoucnu bude, oproti některým opakujících třídu... ,,Ano Darriane?" ,,Perseus, říman zabíjejíc Medúzu." ,,Velmi dobře, a kdo z vás..."dál jsem neposlouchala. Po několika minutách se ozve uši trhající: 'Crrr!' Je konec hodiny, konec mého přemýšlení o nevysvětlitelných věcech a konec mého čmárání do sešitu. Jdeme do třídy a ještě nás čeká poslední hodina, má oblíbená literatura.
***
Skončila poslední hodina, skončil další den školy. Vyjdu po vysokých a dlouhých schodech ven z budovy a zamířím směrem na kolej, pokoj 215. Vytáhnu klíče a ihned rozpoznám ten vchodový, je totiž kratší. Odemknu dveře a přivolám si výtah. Divím se, přijede téměř okamžitě, to se často nestává. Ve výtahu zmáčknu patro devět. Naše kolejová budova má celkem 20 pater a v každém pět pokojů po dvou s balkónem, koupelnou, toaletou a menší kuchyňkou. Miluju to tu, ale těším se domů za rodinou, to už se blíží. Zbývá deset dní do vysvědčení a deset a půl dne zpět domů. Výtah cinkne v devátém patře a dveře se otevřou. Odemknu, v malé předsíni si sundám boty a batoh. ,,Ahoj zlato, byla jsi za doktorkou?"starostlivě sáhnu Alishe na její horké čelo. Alisha, má spolubydlící na koleji a velká kamarádka, máme hodně společného. Proč velká kamarádka a ne nejlepší? Mí nejlepší přátelé jsou zvířata a knihy, k těm mám vztah nejkladnější. ,,Jo, byla jsem na sesterně, sepsala mi speciální dietu na bolavý žaludek, už alespoň nezvracím, jen ta teplota zlobí."odpoví unaveně. Nejspíše před chvílí vstala. Dnes ráno jí nebylo dobře, měla bolesti žaludku a následně začala zvracet. Díky tomu, že se pozvracela zrovna na mou postel, nemusela jsem přijít na první hodinu, učitelka mě omluvila a já si mezi tím vydezinfikovala odporně zapáchající oranžovou skvrnu. O svačinové přestávce jsem se podívala do třídní knihy, jaký důvod absence napsala ('poblitá' postel asi napsat nemohla :). Cituji: ,,Komplikace na koleji.". Málem jsem vybuchla smíchy! Až jsem z toho poprskala celou třídnici, achjo...
,,Něco pro tebe mám, dala mi to Sally, na."položila jsem papírovou tašku na postel. Sally je prodavačka ze zdravé výživy a také lékárny, občas sem na univerzitu jezdí dobrovolně dodat lékárnické potřeby a já ji zrovna cestou do školy potkala. Má velmi přátelskou povahu a přestože již není nejmladší (má nějak kolem šedesátky) pečuje o své tělo i duši do posledního detailu. ,,Jé, suchárky bez lepku, moje oblíbené! A taky urologický čaj, teeeda, a co je v té sklenici? Bylinky, a sušené! OMG, ty voní!"celá šťastná se pustila do tašky. ,,Sally mi dala tip, máš si je dát do polštářů, ať ti voní i v noci ty feťáku kopřiv a mateří doušky!" Začaly jsme se brutálně smát až z toho Alishu rozbolel žaludek. Celá zezelenala. Už jsem věděla co přijde a nastavila jí kýbl. Zavřu oči. V tom už jen slyším ten odporný čvachtavý zvuk. Fuj! Jsem na to celkem zvyklá, vyrůstat se starším bráchou co po párty stráví čtvrt dne na záchodě a mladší sestrou co se i přes zákaz cpe sladkostmi a pak udělá blinky není snadné. Po dvou minutách přestane. ,,No teda, tak to už raději dělat nebudeme... Donesu ti vlhčený ubrousek a vodu, ale nepij moc, ať ti to zas nevyletí."mrknu na ni a vyliji ten hnus do záchoda. Donesu jí vodu a vlhčený ubrousek, umyji kýbl a otevřu okno, ten smrad je strašný.

Booože, jak dlouho toto bude ještě trvat...