When The Sun Goes Down- CZ Story

Kapitola 5

Jak já miluji klid. Ticho, čerstvý vzduch, žádný stres ze školy a povinností. Jen já, klid a blog. Plus ledový mátový čaj. Vysvědčení za pár dní, venku krásně, za chvíli pojedu domů. A pak zase další rok. Další rok s Alishou, přáteli a profesory. Další úžasný rok. Za několik let, kdo ví, osud si již poradí sám.

Víme my vůbec, kde se tady na světě vzal osud? Je osud pravdivý? Co mám v osudu napsáno já?

Ach ne, už zase ty myšlenky...

Co když to mám napsáno v osudu, myslet na tyto věci?

Ach bože, mozku, dej pokoj!

Třídní sraz sice ještě neskončil, ale už mi přišli více opilí než před hodinou a musím napsat na blog. A taky tam postnout to video.

Před půlhodinou:
Začíná se to tady pomalu vymýkat kontrole; již se objevily stížnosti ostatních obyvatel Central Parku, většina spolužáků jsou opilí, Jake dokonce zhodil stůl se sandwichy a rybízovou sťávou, několik lidí šlo zvracet do kadibudky včetně Alishy a pamatujete si na holku jménem Millie, mou fanynku? A na DJe Dennyho co o něm říkala Carrie, že pustí dobrou muziku? No, tak přesně tihle dva si to málem spolu rozdali (víte, jak to myslím)... Nelíbí se mi tady, nenápadně se pokusím vytratit na druhý konec parku. Zaklapnu MacBook, vrátím jej do tašky a opatrně se zvednu. ,,Ty už jdeš tak brzo?"kymácela se opilecky Carrie a všimla jsem si na jejím triku něčeho vypadajícího jako burákové máslo s kousky buráků. Doufám ve svou teorii a ne v něco horšího. ,,Jen si musím skočit na pokoj, zapomněla jsem si něco, pak se hned vrátím jo?"snažila jsem si něco vymyslet. Opilý člověk uvěří všemu. Upozorním ji také na to, co má na triku. ,,Jo jooo, já vím, jedla jsem burákové máslo, ale taky muselo jít něčím ven!"začala se smát. No ble, to je odporné! Každý na této škole ví, jak nenávidím alkohol, nenávidím jeho účinky ani účinky cigaret či drog. Ovšem, to už vy víte. Odejdu směrem na kolej a v dostatečné vzdálenosti, kdy už mě nemají šanci vidět zahnu doleva směrem k opačné straně parku.

Teď si uvědomuji, vždyť Alisha přece nepila! Jaktože jí bylo zase špatně? Tohle už není normální, jen tak první den zvracet, druhý den být úplně v pohodě a pak zvracet zase. Je zde hodně teorií: zkažené jídlo nebo pití, stres, a nic víc mě nenapadá. Stres ani náhodou, na Ally to poznám vždy, a moc dlouho by to v sobě neudržela, musela by se mi svěřit. Jídlo a pití také ne, já jsem jídlo ze stolu normálně jedla a nic se mi nestalo. Možná, když jsem se nedívala usrkla si nějakého toho vínka... Ale toho bych si všimla.

Sakra už, co to může být?

Nenapsala jsem do blogu ještě ani slůvko! Musím začít, čas letí!

***
Otevřu si jako vždy Google Chrome a vyhledám na něm laurywhathappenedon.com. Objeví se mi má domovská stránka, opravdu se mi povedla. Pomohla mi ji navrhnout ta nejlepší sestra pod sluncem, moje nejzlatější Lora. Jak mi chybí... Vpravo nahoře kliknu na kolonku přihlásit se. Zadám uživatelské jméno a heslo. A jsem tady! Přišlo mi sto dvacet dva upozornění na komentáře, tisíc dvě stě osmnáct na liky a padesát osm do soukromých zpráv! Stačí dva dny neaktivity a stane se tohle. To je pohroma!

Jak je mám všechny stihnout?!

Teď musím určit rozhodnutí. Nejdůležitější, podle mého názoru jsou soukromé zprávy. Poté komentáře a jako poslední liky. Fajn, jde se na věc.

***
První zpráva od
Cheryl2017: Všichni tví čtenáři vědí o tvém příjmu peněz... Můžeš nám někdy ukázat HouseTour?

Páni, tak tenhle nápad se mi tedy zamlouvá! Proč mě to nenapadlo dříve? Ještě že mám tak aktivní fanoušky, bez nich by můj blog nebyl ani trochu zajímavý a ani trochu zábavný. Asi se ptáte, co to má znamenat s těmi penězi? Jednoduše: táta majitel obrovské firmy na alarmy a bezpečnostní zařízení, máma jeho manažerka, brácha úspěšný chemik, ségra a já občas na brigádě. Odtud máme tolik peněz. Ale kvůli tomu blog nemám, baví mě to, a to že k tomu mám dobré vybavení neznamená nic o rozmazlenosti. Dobře, když dostanu něco a chci se tím pochlubit, s radostí to udělám, ale s mírou, já nejsem typ, kterého těší, když mu někdo závidí... To, když mám něco, co ten dotyčný mě nazývá vychloubačnou či rozmazlenou nemá přece neznamená, že on to mít nemůže. Mohu za své bohatství? Kdybych věděla o někom, kdo má peníze, přeji mu to, třeba nemá přátelé nebo lásku, peníze přeci nejsou vše. Měli by si pamatovat; tyto peníze nám trvalo budovat přes pět let, do té doby jsme byli 'obyčejná' rodina jako každá jiná. Rozkliknu nový článek a spustím svůj mozek k přemýšlení. Můj levý loket se opře o stůl a má brada se položí na levou dlaň.