Pamatuji si na ten den, kdy jsi semnou šla do školky a jemně si pokulhávala nohou.
Jak jinak jsem nevěděla co říct, proto jsem to nechala, tak.
„Ahoj zlatíčko a nezlob paní učitelku." Usmála ses a dala mi pusu jako vždy.
„Ahoj maminko." Uculila jsme se a běžela si hrát za ostatními.
Teďka bych nedopustila, abys odešla do toho bytu hrůzy ve, kterém stále bydlíme.
Když už se blížila hodina mého odchodu zase jsi tam stála s obrovským úsměvem na tváři.
Vždy ses usmívala i přes bolest co ti způsobil.
Jenže já to jako malá ještě nevěděla.
„Maminkooo!" Vyjekla jsem a běžela k tobě, abych tě mohla obejmout.
„Ahoj." Usmála ses na mě a chytla mě za ručičku.
„Zajdeme si na zmrzlinu?" Podívala jsem se na tebe mým obvyklým pohledem, kterému jsi nedokázala říct ne.
„Jasně že jo." Ukázala jsi mi tvé krásné zuby, které zdobily ten nádherný úsměv plné lásky ke mně.
Po zmrzlině jsme došli domů a potom, co jsem doma viděla jsem se tě už nikdy nemusela na nic ptát, protože mi to došlo samo.
Nová kapitolka.
Vaše názory?
Vaše Princess Topinka
ČTEŠ
Tati proč?
Krótkie Opowiadania„Maminko ty pláčeš? Něco tě bolí?" zeptám se mé matky, která má obličej schovaný v rukou. Jen se třese a brečí. „Ne zlatíčko nebolí mě nic" nuceně se usměje se slzami v očích. „Proč jste na sebe s tatínkem řvali?" zeptám se. „Neřvali jsme jen jsme s...
