Supernatural × One Shots × /CZ/

//2// Když světla zhasnou

Ship: Destiel
Type: Fluffy
Number of words: +- 1300
Author: I-own-you on Wattpad

"Deane, ty ses opil?" Castiel poukázal na Deanův zvláštní styl chůze, když přišel z venku.

"Tohle? Ne, ty jsi mě ještě neviděl pořádně namol..." zasmál se vyšší a sundal si boty.

"Kde je Sam?" zeptal se jen tak mimochodem.

"Někam šel, říkal, že se vrátí kolem druhé."

"Kolem druhé v noci?" Dean se na něj tázavě podíval a když zachytil jeho pohled aka: "Co je na tom divného?", jen pokrčil rameny a přemýšlel, co dnes ještě podnikne. Bylo něco kolem desáté večer. Venku už byla tma, on ale ještě nebyl ani zdaleka unavený.

"Co jsi dneska dělal, Casi?" přišel k němu blíž, aby zjistil, co je to za knihu, v jeho rukou.

"Četl jsem."

"Celý den?"

"Ano."

"Nechtěl by ses trošku pobavit?"

Castiel se zvedl z křesla a odložil knihu zpět do poličky, ve které ji našel.

"Dneska nemám náladu na pití v pochybném baru s Deanem Winchesterem..." prošel kolem něj s pohledem zarytým do jeho očí.

Dean se nad tím trošku zarazil.

"A co pití v pohodlí domova s Deanem Winchesterem?" zamířil k baru, odkud vytáhl Jacka Danielse.

"Deane..."

"Ale notak...jednu skleničku. Ty máš přece svou andělskou toleranci, nic ti to neudělá..." Dean vytáhl dvě sklenky, sobě nalil půlku a jemu plnou, kterou mu s úsměvem na tváři podal.

"Tak...na nás," řekl, když druhý beze slov přijal nabízený nápoj.

***

"Věděl jsem, že neodoláš.." smál se Dean, když sledoval anděla, jak do sebe lije pátou sklenku.

"Vůbec nic nevíš," odvětil Castiel možná až moc prudce.

"Oh, tak to promiň, nechtěl jsem se tě dotknout," ohradil se druhý, ale v jeho hlase byla stále patrná známka ironie.

Díval se na něj v tichém pokoji...beze slov. Za tu chvíli už i jemu muselo dojít, že se něco děje.

"Kámo, jsi v pohodě?" položil mu ruku na rameno.

"Ne."

"Mě to můžeš--."

"Deane...ničí mě to." Cas po něm hodil tak smutný pohled, že by se možná i rozbrečel.

"Počkej...co tě ničí? Já...já myslel, že je ti všechno to kolem tak nějak jedno..."

"Nic o mě nevíš. Celou dobu musím snášet to nepochopení...tu samotu. Víš, ty máš Sama, ale já...nemám nikoho. Ti, kteří pro mě byli důležití už tu nejsou."

Tmavovlasý položil skleničku na stůl a zvedl se, což nebyl moc dobrý nápad.

Dean taky vstal, aby ho podepřel.

"Jsi v pohodě?"

"Asi už toho tolik nevydržím..."

"Casi. Ty víš, že nejsi sám...máš mě...máš Sama..."

"Nechápeš to. Mám ve své hlavě takový zmatek, že už ani nevím, co se to se mnou děje...zapomeň na to." Castiel zvedl svůj modrý pohled, aby se vpil do zeleného. Dean najednou nevěděl, co má říct. Jen sledoval odraz své tváře v jeho očích. Na chvilku úplně ztratil vědomí o čemkoli jiném.