Supernatural × One Shots × /CZ/

//6// Not green anymore

Ship: Destiel (sort of)
Type: Talk
Number of words: +- 600
Author: Glacea on Wattpad

"Ahoj, Cassi." Pozdravil ho ještě dřív, než vůbec odsunul regál, který kromě hromady svitků a dokumentů pokrytých prachem, skrýval vchod do démoního vězení- mučírny nebo jak to chcete nazvat.

Když vyloučíme řetězy zlověstně visící ze stropu, zdi dekorované ostrými noži, nebo roztodivné nástroje, jejichž účel, by se dal jen hádat, zabírala většinu temné místnosti past na démony. Uprostřed byla židle s pouty a dalšími protidémoními opatřeními. 

A na ní seděl s povýšeným úšklebkem na tváři on.

"Copak mi už ani nepozdravíš?" Nadzvedl Dean tázavě obočí a po chvilce mlčení a nedůvěřivého pohledu, kterým si ho Castiel měřil, se uchechtl. "Ale no tak, Cassi... Neříkej, že jsi vážně na mě přišel jen zírat." Zavrtěl mírně hlavou a nasadil omluvný výraz pomyslné lítosti nejspíše nad tím, že nehledě na úmysl, se kterým ho anděl přišel navštívit, odejde s nepořízenou.

Ani to však u něj nevyvolalo sebemenší reakci.

"Fajn, jak chceš." Povzdechl si lovec (pokud se dá lovcem ještě nazývat) a na konec mu pohled opětoval. Poté, jako by si to uvědomil až teď, se rozhlédl okolo. "Přišel jsi sám? Kdepak je Sammy?"

"Sam jel něco obstarat pár věcí." Odpověděl stručně anděl a odvrátil pohled. Nejspíš, aby se taky pokochal nejenom zdejší půvabnou výzdobou, ale i Deanem, který vypadal skoro až překvapeně, že se na něj konečně obtěžoval promluvit.

"Úžasný..." Pohodil hlavou, aniž by projevil nějaký zájem.
"Takže Sammy jel nakupovat a tebe tu nechal, aby jsi mi tu dělal chůvu nebo jak?"

Castiel mírně svraštil obočí. "Řekl mi, že na tebe mám dohlížet a občas tě zkontrolovat."  Vysvětlil.

Dean přitočil panenkami a pak jen lhostejně pokrčil rameny. "Fajn. Zkontroloval jsi mě, tak můžeš zase jít. Pokud jsi si nevšiml, jsem trochu zaneprázdněný..." A s úšklebkem se rozhlédl po své útulné cele.

Castiel se rozhlédl také, asi ve snaze přijít na to, co ho může spoutaného uprostřed pasti tolik zaměstnávat.  Nakonec to však vzdal a znovu se na něj zahleděl. 

"Jel sehnat věci potřebné k tvojí záchraně. Vyléčíme tě, Deane!" Oznámil mu rozhodně se soucitem a žalostnou touhou lesknoucí se v jeho jasně modrých očích a udělal pár kroků blíž k pasti. Blíž k Deanovi.

"Tak to je opravdu úžasný." Pronesl lovec tónem tak kyselým, že to postřehl dokonce i anděl.
"Ale napadlo vás, že já o žádnou vaší pomoc nestojím? Že nechci být zachráněn? Dejte mi už konečně pokoj a já dám pokoj vám. Možná..." Po výsměchu v jeho hlase nezbyla ani stopa a z kyselého tónu se stával čím dál, tím víc hořký.

"Nejsi sám sebou, Deane..." Odpověděl Castiel klidně.
"Ve skutečnosti-"

"Ve skutečnosti co, Cassi? Co by ti 'opravdový' Dean řekl?" Přerušil ho lovec ostře a tázavě se na něj zahleděl.

Anděl si povzdechl. "Deane..."

"Cassi, prosím... Potřebuju tě... Jsi přece součást rodiny..."  Dean nasadil prosebný výraz plný potřeby a důvěry.

Zelené oči se mu zaleskli. Jako kdyby to byl ten samý muž, kterého vytáhl z pekla. Kvůli kterému byl vyhoštěn z nebe a kvůli kterému padl. Pro něhož se teprve přednedávnem byl schopen vzdát celé armády a-

Jeho oči lusknutím prstů zčernali. Zelená se proměnila v černou, stejně jako se zoufalý pohled změnil ve škleb plný výsměchu.

"Co se děje, Cassi? Tohle je ten Dean, kterého chceš?" Zasmál se. "Ale mám pro tebe novinku. Ten je pryč, tak to vzdej!"

Castiel jen mlčky dál hleděl na to, co se stalo z jeho přítele. Na démona před sebou a zoufale hledal v té černi, kousek zelené. Marně.

Otočil se a stejně rychle, jako přišel, bez jediného slova na rozloučenou, se otočil a odešel pryč. Ven z místnosti, ven ze skladiště. A nakonec i ven z bunkru. Ale i tak, jako by za sebou slyšel ten smích a cítil, jak se mu do zad zabodává pohled černých očí démona.