Experiment *pozastaveno*

Útěk z obchoďáku

,,Do prdele!" Ulevila si Ginger.

Andy doslova zpanikařila. ,,Co budeme dělat?! Oni ho tam zamordujou!"

Jacob se ji snažil uklidnit.

Samy si kousala nehty.

Krysa s Aylou začaly vzlykat.

A já tam jen stála. Pocit, že jsem proti osudu téměř bezmocná, jako by ze mě vysál energii. Má podstata zanikla ve zvířecích skřecích a nářku mého nově nalezeného bratrstva. Vnímala jsem ryk kolem, ale jako bych ani nebyla jeho součástí. V mé hlavě bylo prázdno. I ve vší té pohromě jsem nedokázala přimět svou mysl, aby se něčím zabývala. Pasivní chování se probudilo v tu nejnevhodnější dobu.

,,Musíme něco vymyslet!" Jo. I když to je neuvěřitelné, normálně aktivní Ginger se snažila zůstat klidná. Snažila se přemýšlet. Vtipné, dole někomu smrt šlape na paty a my tady přemýšlíme.

,,Hej, Keiro! Vnímáš?" To byla spojka, co nahodila mé vypadlé mozkové závity. Nastartovala jsem. Krev v mém těle se dala do pohybu, okysličila se a donutila mému srdci, aby mi téměř vyskočilo z hrudi hrůzou. Koukla jsem se na Ginger a spatřila v jejích pichlavých modrozelených očích spalující touhu dostat z toho všechny ven. A tím všechny myslím všechny. Rozhlédla jsem se a hledala jediný záchytný bod, něco, s čím by se dalo pracovat.

,,Musíme mu získat čas a..." Hlas se mi zlomil. Ginger naštěstí pochopila. Ren byl skoro na druhé straně obchodu, měli jsme tedy pár vteřin na rozmyšlenou. Záleželo, jak moc jsou ty potvory rychlé.

,,Sbalte všechno, co máte. Otevřete okno a navažte lano." Nechápala jsem, co tím Ginger míní, ale ostatní ji uposlechli. Jacob popadl nějaký silný horolezecký závěs vykukující zpod rozbité okenní tabulky a přivázal ho ke kovovému oku na stropě. Andy se ujistila jestli drží a pak i se Samy vytáhla z ošuntělé skříně jakési postroje. Karabinou je připínaly k provazu.

Vyklonila jsem se znovu z podlažních dveří. Ren mezitím urazil pěkný kus cesty, takže fakt, že když vám jde o holý život, jste až třikrát rychlejší a silnější, asi funguje. Všimla jsem si, že Ginger se dívá taky. Mračila se, rty stažené do úzké linky a křečovitě svírala na tuhle dobu až příliš chabou pistolku. ,,Když vystřelím, je šance, že trefím jeho," vysvětlila své rozpoložení.

Vyklonila jsem se tak, až mě konečky vlasů zalechtaly po stranách obličeje. ,,Musí existovat způsob, jak je zpomalit!" Vyhrkla jsem. Snažila jsem se přesvědčit samu sebe, že to tak opravdu je. Ginger si promnula kořínek nosu. ,,Jak, Keiro, jak? Nejsem superhrdina, abych ovládala..." Odmlčela se. Naše pohledy se střetly na stejné úrovni a pak se přesunuly na holé kabely, co se tak neuspořádaně linuly po stropě. Mezi námi proběhla tichá konverzace. ,,Elektřina. Jističe jsou zapojený. V tom spěchu jsme ji nevypli."

,,Stačí pár vteřin. Narušit je, aby si naši starověcí přátelé užili nějaké to jiskření."

,,Potřebujeme snajpra."

,,Říkal někdo moje jméno?" Za námi se zjevila Táňa, v rukou svírala obrovskou odstřelovačku s dioptrický zaměřovačem. Ještě nikdy jsem naživo neviděla tak dlouhou hlaveň. Vůbec, celá ta masivní zbraň mě překvapila. Ginger Táňu do našeho plánu obratem zasvětila a vysvětlila, co by měla udělat.

,,Jasně. Spusťte mi žebřík!" Zatáhly jsme za řemínky a spustily jej dva metry nad zem, tedy skoro do půlky. Šňůrou jsme jej pak upevnily na místě, aby držel ve výchozí pozici. Ginger na něm uvázala nějaký uzel - myslím, že to byla dračí smyčka, nebo tak něco -, který se dal škubnutím oddělat. A Táňa se spustila dolů.