Z Á S E K | V | C Y K L U | N E

39 3 0
                                    

           

Řekni mi, kdo jsem,
Když zapírám vlastní svět,
Napadá mne spousta vět,
Však sedím, mlčím... opět.

Opěvuji dávnou slávu,
Jež v zemi pohřbená je.
Dusím přitom vlastní hlavu,
Nikdo nezná odpověď.

Chci se stát jiným,
Však kým bych byl.
Hořká slova, nemíním
Vážně, jen jsem pil.

Kusy světů se chvějí,
Straním se beznadějí,
Dávám tomu smysl hrát.
Jiným dávat, sobě brát.

Zmatený autor,
Chudé poezie,
Cizí prostor,
Má fantazie.

Obrazy vnitřního hlasu dušeWhere stories live. Discover now