Cizinka

6. kapitola

Pomalu jsem se blížila k obrovské budově, kde se nacházela moje škola. Vypadala jako každé ráno, studenti se do ní scházeli z celého města. Většina z nich si se smíchem povídala a nevšímala si okolního světa. Tudíž i mě.

Byla jsem za to svým způsobem ráda. Nechtěla jsem poutat příliš mnoho pozornosti. Snad poprvé v životě jsem se bála projít těmi dveřmi za kterými je úplně jiný svět. Svět lavic a tabulí. A šikany.

Stačilo pár kroků a byla jsem uvnitř. Nikdo si mě nevšímal. Všichni měli svých starostí až až. Chápala jsem to. Kdo by přece dělal úkoly doma, když je může opsat o přestávce? Třeba někdo, kdo ztratil svoji tvář. Nezní ti to povědomě?

,,Ahoj, Esther,“ ozvalo se za mnou. Že by mě někdo poznal?
,,Ahoj Iane,“ usmála jsem se, když jsem se na dotyčného otočila.
,,Ehm, sorry, spletl jsem si tě s někým jiným,“ vyrazil ze sebe očividně zaskočený Ian, ,,máš podobné oblečení, co nosívala jedna holka.“

,,Iane, to jsem já, Esther Sanbornová,“ skoro jsem vykřikla a zadívala se mu do očí. Modlila jsem se ke všemu, co by mi mohlo pomoct, aby mě poznal.
,,Esther?!“ vypískl. Poznal mě. ,,Počítal jsem s tím, že budeš vypadat jinak, ale že až tak jinak, to jsem fakt nečekal.“
,,Já vím,“ sklopila jsem oči.
,,Ale pořád jsi krásná, věř mi,“ usmál se a zastrčil mi neposedný pramen vlasů za ucho.

,,Děkuju,“ šeptla jsem a oplatila mu úsměv.
,,Víš, strašně mě mrzí, co se ti stalo. Byla to moje chyba. Omlouvám se,“ sklopil najednou oči, jako by se bál mé reakce. Když zjistil, že mlčím, pokračoval: ,,Donutilo mě to přemýšlet, jak málo chybělo abych tě zabil. A jak málo stačilo, abych ti ublížil. Jak málo stačí, abych komukoliv ublížil.“ Letmo na mě podíval, aby zjistil, jak se tvářím. Když zpozoroval úsměv, dodal: ,,Takže tady jsem, úplně nový Ian.“ A věnoval mi snad nejkrásnější úsměv, co jsem od něho viděla.

,,Nevím, co ti na to říct, Iane. Jsem ráda, že-“ nestihla jsem to dopovědět, protože mě něco vyrušilo. Teda spíš někdo.
,,Hej, kámo! Co to tam máš za objev? Poděl se taky s náma!“ Paráda. Basketbalisti. A to jsem doufala, že je nepotkám. Ideálně po zbytek života.
,,Neví o tvé nehodě. Budeš pro ně jenom jako někdo, kdo je vzdáleně podobný Esther. Neboj se, zvládnu to,“ usmál se na mě Ian.

,,Sestřenice od naší Esther, shodou náhod taky Esther,“ zavolal na tu bandu. Netušila jsem, co to provádí.
,,A jak vidím, tak stejně krásná, jako naše stará Esther,“ zasmál se kapitán a přejel si mě celou pohledem. Otřásla jsem se. Mé staré já bylo na takové věci zvyklé, no mé nové já absolutně ne.

,,A nevíš, kam nám zmizela naše krásná královna? Slíbila mi rande.“ Ne, borče, to fakt neslíbila. To bych o tom něco musela vědět.
,,No, já...“ chtěla jsem mu odpovědět, ale předběhl mě Ian.
,,Esther jela na nějakou tajnou akci, kdo ví, kde teď je. Ale určitě se tam má skvěle.“
,,Snad fotí aspoň nějaké spodní prádlo,“ zasmál se ten basketbalista, ,,tak se zatím mějte a snad se ještě někdy uvidíme, krásná Esther.“

,,Neudělal jsi to, co jsi právě udělal, že ne?!“ vyjekla jsem na Iana.
,,Ano, udělal. A neboj se, učitelé o tom ví a neprozradí nás.“
,,Jak?!“
,,To bylo to nejmenší, co jsem pro tebe mohl udělat. Po tom všem, co se stalo,“ věnoval mi smutný úsměv.
,,Já se za to na tebe nezlobím. No, možná trochu ano. Ale právě jsi mě zachránil před veřejnou likvidací, za což ti budu nadosmrti vděčná,“ zasmála jsem se, abych trochu spravila atmosféru mezi náma.

,,Pamatuj si Esther, i když vypadáš jinak, stále jsi krásná. Jak zvenku, tak hlavně uvnitř,“ podíval se mi do očí Ian, ,,vždycky jsem to věděl, ale až teď jsem si to naplno uvědomil.“
Chtěla jsem mu odpovědět, ale vyrušil mě zvonek. Nejvyšší čas jít.

Vstoupili jsme a poté, co nás Ian omluvil přišel čas, abych se představila.
,,Jsem Esther Sanbornová, sestřenice vaší bývalé spolužačky. Baví mě matematika a biologie, naopak mě moc nebaví cizí jazyky,“ dostala jsem ze sebe. Nebyla to lež. Stará Esther si hrála na modelku, tu, která umí perfektně francouzsky i španělsky. Avšak nikdo netušil, kolik námahy mě to stálo. Bylo na čase ukázat, co mi opravdu jde.