Střední škola pro nadpřirozeno

3. kapitola - Dimitrij

Sydney Thompsonová si se mnou zahrává. Fakt hodně zahrává a ani o tom neví. A já nevím, jestli je dobře to, co k ní cítím nebo ne. Co si to nalhávám. Vždyť ani já sám si nejsem jistý tím, co k ní cítím.

Když ji vidím takhle odcházet, napadá mě hned několik možností, co udělat. Jenže neudělám ani jednu z nich a jdu tiše vedle ní s rukou na jejích zádech.

Ve vodním areálu je poměrně hodně lidí na to, že většina má ještě hodinu.

Dojdeme k nejméně zalidněnému bazénu s vodním výrem ve spodním pravém rohu. Je mi trošku trapně, že jsem v našem hloučku jediný kluk. Ale ostatní holky jsou mi jedno. Já mám oči jen pro jednu. Sydney.

Sydney má na sobě dvojdílné světle modré plavky na zavazování za krkem s volánky. Vypadá v nich naprosto úchvatně.

Přiblížím se k ní, abych jí navrhl jít na Světelnou jízdu -tobogán plný disco světel-, jenže zrovna přijde ten největší blbec na téhle škole se svou partičkou upířích poskoků. A mezi nimi samozřejmě jsou i naši bratři -můj a Sydney.

„Ale, ale. Tebe bych tu nečekal Thompsonová" prohlásí Jet a na tváři se mu mihne lehký šibalský úsměv.

Letmo se podívám na Sydney. Je celá červená, ale ne studem, spíš hněvem. V jejích očích je vidět hrozba, která mě u tak milé a jemné dívky překvapuje.

„Jdi do háje Jete. A mého zkaženého bratra si můžeš odtáhnout s sebou."

Sydneyn bratr Kyle si povzdychne. „Ale no tak Sydney. Myslím že našim rodičům by se nelíbilo jak o mě mluvíš."

„A já si myslím, že kdyby se dozvěděli, že se taháš s takovou špínou jako je Jet, tak by ses mohl rozloučit s jejich penězi, bydlištěm a láskou o kterou zřejmě nestojíš. Takže bys skončil jako chudá kostelní krysa, kterou bych se opravdu nebála zašlápnout. Alespoň by bylo o jednoho blbce méně." prohlásila Sydney a bylo vidět, že se jen tak tak drží, aby mu jednu nevrazila.

Přiblížím se k ní a lehce se dotknu jejího ramene, abych jí poskytl podporu. Asi jsem se spletl, když jsem si myslel, že je jemná. V určitých chvílích je, ale umí být i pěkně ostrá. A to se mi líbí.

Jet, který tohle všechno pozoroval s úsměvem na rtech se najednou zatvářil uraženě nad jejími slovy. „To si o mě přece nemyslíš Sydney."

Sydney obrátila svůj naštvaný výraz na Jeta a zkřížila si ruce na prsou „Ale ano myslím. Ale co, když už je zkažený, tak ať si zkažený zůstane. Nemám zájem."

„Zdá se mi to nebo ta tvoje kočička právě vystrčila drápky, brácho." můj bratr Ryan se šibalsky usmívá a těká očima mezi mnou a Sydney. Oba dva ztuhneme. Snad si nemyslí, že já a Sydney.... Ne, to je směšné.

„Za prvé: není to moje kočička" prohlásím.

„A za druhé: ta kočička má ostřejší drápky než si myslíš." doplní Sydney.

Jet a jeho parta se začnou hlasitě smát. Vypadá to, že Sydney za chvíli vybouchne hněvem. Možná bych ji měl někam odvést.

Zrovna když se jí chci zeptat, jestli nechce někam jít, za námi dorazí její kamarádka Lota.

Lota je zaklínačka. Zaklínači jsou něco jako bodygardové v magickém světě. Každý zaklínač si zvolí svou magickou rodinu, ať už to jsou čarodějové, alchymisti, upíři popřípadě vlkodlaci, a té rodině slíbí věrnost, oddanost a čest. Jakmile zaklínač svůj slib vysloví a rodina ho přijme, což nemusí, je vázán k tomu, aby členy rodiny chránil a pokud to bude nutné, tak za ně i zabíjel. Když zaklínač svůj slib zcela úmyslně poruší, rodina, které měl sloužit, ho bude moct zabít, pokud si to bude přát. No, a pokud nějaký člen rodiny zemře, ale zaklínač se je snažil bránit, má rodina právo zaklínače vyhostit. Ale většina rodin to stejně neudělá.

Lota je dívka vysoké a tak nějak vypracované postavy. Má dlouhé rovné vlasy stejné kaštanové barvy, jako jsou její oči. A navíc má vážně ostrý jazyk. Ale ne jen ten. Ostrá je i katana, kterou má neustále připevněnou k boku. Mám už aj podezření, že se s ní sprchuje a možná, že s ní aj spí. A vím, že nejsem jediný kdo si myslí totéž.

„Máš tady nějaký problém Sydney?"

„Ahoj Loto. Ale ne. Jen klasické kecy naší protivné upírské partičky. Nic zvláštního, nemám pravdu?"

„Jo. To máš. Tak co kdyby jste se vy pakoni odtud vypařily? Už mě šimrají prsty od touhy sáhnout po své lásce" řekne Lota a s láskyplným pohledem pohlédne na katanu.

Jet se podívá na svou partu ubožáků, pak na Lotu a prohlásí: „Ale prosimtě, to bys neudělala. Víš přeci kdo jsem"

„Zakomplexovaný, nanicovatý a ubohý blb? Jo. To vím moc dobře."

Podívám se na Sydney a vidím, že se jí na tváři tvoří úsměv. Když to vidím, začnu se usmívat taky. Lota to Jetovi dobře natřela.

„Tohle si o mě opravdu myslíš?" zeptá se Jet, který vypadal tímto zjištěním překvapený.

„Omyl" ozve se Sydney „tohle si o tobě myslíme my všichni"

Lota se na mě podívá a lehce kývne směrem k Sydney. V odpověď jí kývnu nazpět.

Nakloním se k Sydney „Nechceš někam odejít?" zašeptám jí do ucha.

V odpověď pomalu kývne hlavou. Lehce ji chytím za předloktí a táhnu ji pryč. Po cestě k východu sebereme naše věci a jdeme dál.

Jdeme spolu potichu chodbou a Sydney po chvíli řekne: „Díky"

„Za co?" zeptám se a jsem zvědavý, jak odpoví.

„Za všechno."

„To já ti děkuji." odpovím a myslím to vážně.

Sydney pozvedne mou ruku a podívá se na můj prsten. „Tohle je opravdu zvláštní."

„Hold asi opravdu máme stejný vkus." usměji se na ni a ona mi úsměv oplatí, až se jí na tváři objeví roztomilé ďolíčky. „Věděla jsi o tom, že se ti dělají ďolíčky, když se usmíváš?" zeptám se jí a sleduji jak se červená.

„Věděla." zasměje se, podívá se mi do očí, zčervená ještě víc a odvrátí pohled.

„A věděla jsi, že se také roztomile červenáš?"

„V tvé přítomnosti se mi to stává celkem často." zamumlá v odpověď téměř neslyšně i pro upíra.

Vezmu jí obličej do dlaní a natočím jí hlavu tak, aby se mi musela dívat do očí. „A věděla jsi, že se mi to líbí?"

„Ne. To jsem nevěděla."

Chvilku se na sebe díváme a najednou slyším kroky. Odstoupím od Sydney a čekám, kdo se objeví. Jsou to holky, které jdou hned za sebou. První šla Roxy a zkoumala Sydney pohledem, kterým zjišťovala, jak je na tom. Za ní šla Abbi, která pro změnu nespouštěla oči ze mě. A hned za nimi kráčela Lota pevnou chůzí a jako správná bojovnice sledovala okolí. Když se ujistila, že je vše v pořádku, podívala se na nás ostatní.

„No? Tak jak to dopadlo?" zeptám se.

„Jak bys řekl?" zeptá se Lota „Měla jsem sto chutí jim vyprášit kožichy, ale nakonec se otočili a odešli, škoda" povzdechne si dramaticky „třeba příště" prohlásí a zazubí se na nás.

„No dobrá" ozve se Sydney „Co podnikneme teď?"

„Jeden návrh bych tu měla" prohlásí Roxy „Co takhle zajít na kafe?"

„Souhlasím" ozvou se Abbi s Lotou současně.

Sydney se koukne na mě „No a co ty? Jsi pro?"

„Sice jsem poměrně před krátkou dobou jedno dopil, ale bylo tak dobré, že si dám klidně další" prohlásím a Sydney se mé odpovědi zasměje.

„No tak dobrá. Myslím, že máme jasno."