Jak milovat Skota 2

8.kapitola

Další kapitolka je na světě a já doufám, že si ji užijete. Fergus se ukáže jako skvělý vypravěč a Liliana jako milá a hodná ošetřovatelka. Tak krásné čtení.

„Já opravdu nechápu, proč jste se museli tak zřídit!" rozčilovala se Liliana, když omývala Fergusovi rány.

Hadr namočila do vody, která už byla pořádně nacucaná krví a bez jediného váhání mu to připlácla zpět, až muž zasténal nad její nešetrností.

Žena mu věnovala jen káravý pohled a vyjekla: „Jsi Skot, tak snad něco vydržíš, můj pane! To ani nemůže bolet!"

Laidr na ni upřel smrtící pohled, když prohodil: „Dokážu se o sebe postarat sám. Nějaké rány mě nerozhází, Liliano."

Mladá dáma mu jen víc přitlačila hadr na obličej a znovu uslyšela zaúpění.

„To je vidět. Víš, drahý, usmířit jste se mohli i jinak, než se zmrzačit!" dodala zoufale a zadívala se na šaty, které měla pocákané jeho krví, což si sice většinou udělala sama, jak s tím máchala, ale to by rozhodně před nikým obzvlášť před manželem nepřiznala.

Maruna se sice nabízela, že se o něj postará, ale Liliana jí s milým úsměvem, vysvětlila, že někdo si s ním musí vážně promluvit a příznivější doba jen tak nenastane. Kořenářka přikyvovala při jejích slovech a popřála hodně štěstí. Načež jí před odchodem poradila, co bude potřebovat.

Dívka ji pak ještě na poslední chvíli zarazila, a když na ni druhá žena upřela zrak, dodala: „Víte, že to není nic proti vám, drahá, jste nejlepší kořenářka. Příště vám ho s radostí přenechám. Možná zkuste, jestli Alice nechce ošetřit Iana."

To už se vrátila do přítomnosti k ošetřování mrzutého laidra. Musela se pousmát při jeho znechuceném úšklebku, který se mu na tváři objevil po jejích slovech.

„Jak jinak, drahá? Jsme chlapi," odsekl jí manžel a snažil se uhnout před jejím dotykem.

Ovšem ona byla mrštná a nenechala se jen tak odbýt.

„Rozumnou domluvou. To neznáte?"

„Nejsme ženské," odsekl napruženě.

„Jistě, vy jste daleko rozumnější. Klidně si zlomíte všechny kosti v těle jen, abyste si dokázali, jak úžasní jste, drahý," odvětila rozčíleně a máchla hadrem někam do neurčita.

To už jí, ale muž jedním kočičím pohybem z rukou vytrhl hadr, až se leknutím zajíkla. Vrhla po něm vražedným pohledem, ale on si z toho očividně nic nedělal.

„Dokážu si to ošetřit. Jen to zhoršuješ, maličká."

Liliana se na něj uraženě zadívala, ale pak si založila ruce na hrudi, načež prohodila: „Tak si to ošetři stejně dobře jako další své rány, můj drahý manželi."

Manžel si jemně přiložil hadr na největší ránu na obličeji, než mu došlo, že na té větě je něco špatně. Zvedl hlavu a setkal se se sladkým úsměvem své paní. Co to zde na něj zkouší? Copak si někdy něco špatně ošetřil? Tss, ženské, jen člověka zmatou.

„Co tím chceš říct, Liliano?" nedokázal zadržet otázku, která se mu vedrala na jazyk.

Jeho drahá choť se ještě chvíli tvářila hluboce uraženě, než k němu přistoupila zezadu. Jak ji Skot neviděl, vůbec se mu to nelíbilo. Co kdyby se v její roztomilé hlavičce náhle něco vynořilo a najednou by za ním zastříhala nůžkami? Jen při té představě se mu udělalo zle. Ty časy měli už za sebou a on je nehodlal opakovat.