Jak milovat Skota 2

22.kapitola

Jsem znovu v akci a dnešní díl bude jak zábavný, tak i napínavý. Takže si držte klobouky a pusťte se do čtení. Kapitola je zase extrémně dlouhá, ale rozdělit to prostě nešlo. Tak snad se vám bude líbit.

****

Jistě, když jí ten zákeřník strčil dceru do náručí, myslela si, že je konec. Chvíli po něm vrhala vražedné pohledy, zatímco když pohlédla na svou holčičku, její tvář se rozzářila úsměvem, a takhle se to opakovalo několik dlouhých minut. No, když si uvědomila, že tím očividně nic nezmůže, leda pobaví Briana, ustala.

Byla už téměř smířena s tím, že se prostě musí jednou podvolit silnějšímu, když se k ní přimotala služebná a prohodila tiše, přičemž jemně pohladila holčičku: „To se tak snadno vzdáte, má paní? Jedna výhružka vás porazí? Nyní je nejlepší možnost zjistit, jak na tom jsou. Jistě vás napadne, jak tohoto mladíka přelstít."

Liliana po ní vrhla překvapený pohled. Nic takového by od služebné nečekala. Nikdy se nijak zvlášť neprojevovala a najednou toto.

Jemně nadzvedla dcerku a zadívala se na její klidný spící obličej. Vždyť ona měla pravdu. Nikdy dřív by se nenechala něčím takovým zastavit. Byla možná rozmazlená, ale nikdo jí nemohl upřít to, že dostala do vínku pořádnou dávku tvrdohlavosti. Copak ji mateřství tak otupilo, že dál nebojovala a raději ustoupila?

Ne! Pořád si dokáže jít za svým a nyní ji její srdce nutí následovat svého muže. Musí se ujistit, že je v pořádku a nepotřebuje pomoci. I kdyby měla odpoutat pozornost jen holýma rukama, nebylo by to zbytečný!

Zamyšleně houpala dcerku a vymýšlela, jak se dostat pryč, aniž by vzbudila podezření. Bylo jasné, že ji bude hlídat víc než kdy jindy. Ovšem ona také nebyla žádná hloupá ženská. Musela na něco přijít. Na něco, co by mu nebylo podezřelé.

Hlavně se na něj nemůže usmívat a dělat, jak je vše v pořádku. To by okamžitě pochopil, že to na něj hraje. Rozhořčení je na místě. Sice hrozba svázání jí zrovna radost nedělala, ale určitě by ho nakonec přesvědčila, že něco takového by jí nemohl udělat.

Důvod proč by ji musel pustit mezi stromy... Jistě jich byla spousta, ale ji zrovna nic nenapadalo. Frustrovaně si povzdechla a políbila holčičku na čelíčku. Ta se měla. Nemusela se o svého tatínka bát, protože si ani neuvědomovala, že se něco děje. Měla se nejlépe.

„Snad se nezlobíte, má paní?" otázal se a jasně bylo poznat, že ji provokuje. No kde zatraceně je ten ustrašený mladík? Takhle se změnit. To je skoro nemožné.

Vrhla po něm vražedný pohled, který by ho skosil, kdyby to bylo možné. Muž se dokonce hraně uhnul na stranu, jako kdyby jí četl myšlenky a zazubil se na ni. Za tohle bude potrestaný! Já mu to spočítám! Na panství nedostane nic než kaši a že kaši Skoti přímo nesnáší, už za tu dobu stihla zjistit.

„Samozřejmě, že ne! Jak bych se jen mohla zlobit na tak milého mladíka?" konstatovala a ironie přímo odkapávala z každého jejího slova.

„Já si to myslel," odvětil a klidně si pohrával s dýkou, přičemž jí přestal věnovat pozornost.

Čeho se tu ještě dočká. Odvrátila se od něj a pohoupávala malou lady. Proč by ji jen mohl pustit dál do lesa? Nebo jak jeho dostat do lesa?

Zamyšleně hleděla na zem a pozorovala, jak vítr odhazuje trávu z jedné strany na druhou. Tráva vypadala, jako kdyby se bránila, ale vždycky nakonec byla poražena mocí silnější, než kterou sama vládla. Ještě několikrát se to opakovalo, než se ženě rozzářila tvář vítězným úsměvem. Měla to! To musí zabrat!