Broken heart [pozastaveno]

5.kapitola

Vytvořili jsme bublinu ale Mishel a Katarin se do té doby nevrátili. Nevěděli jsme jestli máme je jít hledat nebo zůstat.

Rozdělit už jsme se nemohli protože jsme byli jenom dvě co kdyby sme se eště mi ztratili ,,co by sme dělali'' no ja  nevím ,, Natali to byla řečnická otázka!" Ale no já začala se z toho vykrucovat a já jsem jí řekla,, prosímtě nerozebírej to my se přece nebudeme hádat !"

To by tak eště scházelo říkala jsem si vduchu. Dělalo se mi pořád hůř od žaludku a jenom sem slyšela jak Natali říká: ,, Grace hlavné buť v klidu '' na to jsem eště dokázala odpovědě ,, jo já jsem v klidu '' pak jsem už nevěděla o světě...... asi jsem ondlela. Když jsem se probudila už tam nebyla ani Natali a eště sem na sobě cítila něčí pachovou stopu a holek nebyla.Nevěděla jsem co dělat tak jsem zařvala,, Nataliiiiiiiiiiii jsi tu někde'' ale odpověděla mi jen ozvěna.

No co teď budu děla to fakt nevím a v tom jsem zase uslyšela ty divné hlasy ,, jdi zpátky na univerzitu'' co jetu někdo řekla jsem. Nic jiného jsem nemohla cpudělat prostě nic jiného mi nezbývalo než poslechnout ty divné hlasy řekla jsem si v duchu.A najednou jsem je zase slyšela uděláš dobře zase jsem zařvala,,co'' a zase mi odpověděla ozvěna tou stejnou otázkou. Zbalila jsem si svůj kufr a šla jsem jakoby studovat na univerzitu. Uběhlo asi tak deset dní a furt nic jenom pár signálú . Ale zase od tich divných hlasů a teď pro zmně nu říkali,,zesnulých je víc a víc''já jsem se zděsila.

Nějaká myšlenka mi jen tak projela co když i upíry budou zabíjet. A sakra zděsila jsem se po druhé. Všechno co sme mněli naplánované mi najednou proběhlo před očima a najednou to zmizelo a projela černota. A jak jsem se bála tak sem zařvala ,,co to sakra jako má být'' a zase mi odpověděla ozvěna a já už jsem se naštvala. Den po té jsem se šla podí vat na naše tajné místo teda bylo to naše místo když jme eště chodili na univerzitu ale před dveřmi než jsem je otevřela tak zase ty divné hlasy ,, nechoď tam budeš litovat'' a já pochopila že bublinu jsme blbě udělali když hlasy přišli se mnoun na univerzitu. Nebo je to mnou neměla jsem je posloucht třeba jsou ty hlasy jem vmí hlavě. A zase jsem slyšela ,, ne jsme živé a ne jen výplod tvé fantasie no řekni slyšely i tvoje ztracené kamarádky'' jak to ty hlasy ví jsem si řekla v hlavě a odešla jsem. Na univerzitě se mi nikdo nevšímal všichni se na mně dívali jako na vraha nosili všichni přívěšky křížů ale řekla jsem si no a vím sví ale hlavně že se to nedoneslo k řiditelce a přijala mně zpět.Ale myslóm si že si zachvíli ředitelka všimne že vynechávám mnoho přednášek a vlastně jenom skoro bydlím  na té koleji. Je mi to líto že holky zmizeli a že jsem se musela vrátit ale pro holky to udělám.

Snad se mi je podaří najít no vlastně ne snad ale určitě a hlavně živé a zdravé. A do nebe jsem zvolala prosííííííííííííí.