Broken heart [pozastaveno]

7. kapitola

(Vydala jsem na požádání jullian_B a tady máš tu odpověď piš dál tvůj příběh se mi moc líbí nepřestávej a piš a promin kvůli škole nemám čas psát delší a víc kapitol ale budu se snažit když se ti tento příběh líbí děkuji Vím je to krátké ale na víc jsem neměla čas)

Snažila jsem najít ty chatrče a nebo alespoň věci co jsem v jedné chatce měla. Řekla jsem si:Ach jo už zase si musím hledat nové bydlení. Ale kde?

... po dlouhé době hledání mého bydlení jsem našla můj batoh na stromě, visel tam.

Už se stmívalo a já furt nic nenacházela. Vykašlala jsem se na to. A tak tuhle noc jsem musela prožít pod širým nebem. Nudila jsem se a najednou mi hlavou prolítla nečekaná myšlenka ,, Proč vlastně musím být upír? Ani spát nemůžu proč vlastně mi jako myslím tím upíři neumíme spát? A touhle myšlenkou jsem se zabývala celou noc než vysvitlo slunce."

Ráno jsem vyšla poprvé do města od te chvíle co Justin a Herry vyzradili naše tajemství,

Zašla jsem se kouknout do knihovny abych zjistila pár nových informací . Třeba z pověstí a tak. Něco jsem zjistila snad to bude fungovat. Musím prý jít na hřbitov kde leží většina jejich zesnulích příbuzných.

Tak tedy jsem se vydala na cestu.

No jo ...... Uvědomila jsem si že vlastně ani nevím kde to je.

My patříme k upírům jen tak neumřem a když jo tak jen v bojích.

Jestli holky pohřbívali své příbuzné?

To já ne vím, taky je tam mohli nechat ležet. A už zase nevím nic.

Pokuď já vím.....

Tak Mishelina matka zemřela nedavno v bitvě proti

vlkodlakům na hoře Sun Saury. ( ale stejně dofám že upíři a vlkodlaci se jednou spřátelí nebo alespoň zashovají mír)

A Natalina matka tam zemřela také.

Tak jsem se vydala na dlouhou cestu od tud to bylo asi čtyři míle daleko. Asi až potřech dnech a čtyřech nocích jsem dorazila pod vrcholek té hory.

Těžký výstup mě tak zmohl , že jsem musela sehnat nějakou potravu.

Konečně v cíli: řekla jsem si.

Ale co to po boji ani stopa a sakra už jsem myslela že to byla zbytečná cesta.

.........a na jednou.