Uviděla jsem krásného černobílého vlka který mluvil.
Snažila jsem se mu porozumět ale mluvil na půl ast mad'arsky nebo nějak tak.
Nakonec jsem zjistila že mi měl vzkázat nějaké poslání co se tu vlastně v té bitvě vlastně odehrálo.
Poslání mi odříkal:
,, Nataliina matka zemřít neměla,ale ona chtěla tak se dobrovolně stala obětí a padla za svůj lid."
A najednou sme se stali přáteli, když bylo slyšet divné hučení.
Které říkalo, že jsme vedle , že dobrovolné umření nemůžou přijmout na to aby nám odhalili kde holky jsou. Vlk se najednou zeptal jaké holky vlastně hledám? odpověděla jsem:,,holky jsou moje dobré kamarádky a z převážně mojí blbostije zajali - musím je zachránit i kdybych proto musela zemřít!" A už se dál prosím neptej ted' do západu slunce máme co dělat povím ti to později. On odpověděl: ,,Tak jo , omlouvám se nechtěl jsem se vyptávat, a co hledáme dnes?"
,,Dnes hledáme místo úmrtí Mischeliny matky nebo její ostatky."
Dali jsme se do hledání. Zacvíli se už začalo stmívat a mi furt nic nenacházeli. A tento čas mi připomínal když jsem hledala chatrče. CHATRČE? Padla další otázka ,,později odpověděla jsem"
Nastávající noc jsem zase strávila pod širým nebe u ohně a myšlenek které mi pořád prolétávali hlavou i když jsem spíš chtěla odpočívat. Nedalo mi to a musela jsem dumat nad tím kde by mohlo ležet to místo nebo alespon nějaká stopa která by nás navedla a mi ho našli.
když se Jack zbudil. Ano pojmenovala jsem ho Jack.
Bylo už vidět tak nastávala další éra hledání. To trvalo tři dny a tři noci až jsme konečně narazili na stopu která nás dovedla na to že Mischelina matka byla sražená ze skáli. Dlouhý sestup dolů způsobil to že jsme oba vyhladověli a museli sme jít lovi což zabralo dalších dvanáct hodin tedy půl dne. Obešli jsme horu párkrát dokola a zase sme nic nenašli. Byla zrovna zima takže pronás smůla, protože hra sun soury byla zasněžená. Bylo 23. března a sníh už pomalů roztával. Dohodli jsme se že počkáme dva až tři týdny. nastalo dlouhé čekání..........