DARK SECRET

1.

Probouzejí mě sluneční paprsky a má oblíbená písnička, která už není tak oblíbená poté, co jsem si ji dala na vyzvánění budíku. Třemi kroky se stereotypně přesouvám k mobilu ležícím na stole a budík vypínám. Dále pokračuji tak jako každé ráno odestřením závěsů a přesunutím se do kuchyně. Rozespale zdravím mamku a upíjím téměř studeného čaje. Poté ranní hygiena a obléknout se. Dole už na mě čeká mamka i s bratrem. Tak si tedy obouvám boty, rychle házím na záda batoh a vycházím před dům k autu.Zanedlouho se tu objevují i oni a nastupujeme do auta.

A tak je to celý můj život. Takhle to bylo včera. Je to tak i dnes a bude to tak i zítra. Celý můj vesmír se točí okolo londýnského předměstí, stupidní střední školy kterou mi vybrali rodiče a skupinky mých přítel. Ti jsou na mém životě asi to nejlepší. Přemýšlím nad tím každý den. Úplně každý, jakou má cenu tohle všechno. Ale stěžovat si nemůžu, protože kdybych opravdu chtěla tak s tím něco už udělám ne?

Při téhle myšlence mě prudce píchne na hrudi. Až teď si vzpomínám na včerejší večer. Jak jsem na to mohla vůbec zapomenout. Včera se nám po XXX letech ozvala taťkova sestra z Ameriky. Žije tam už dobrých deset let. Sem tam napíše, ale jinak nic moc. A teď prostě zavolá s nabídkou jestli bych tam nechtěla na celé prázdniny, které mimochodem začínají už pozítří.

Janě že bych tam jela bez přemýšlení. Vždyť je to přeci Amerika! Ale ono to má háček. Nebydlela bych s ní ale hlídala bych děti v nějaké rodině. Říkala že je to dobrá rodina a že se to vyplatí, ale upřímně, Já? Sama? Co tam budu sakra dělat?

Z mých myšlenek mě vytrhává až přibrzdění auta a vysedání mého mladšího, čtrnáctiletého bratra. Ani jsem si toho nepovšimla že už jsme u jeho školy. Taky jsem sem chodila na základku. Moje nová škola je teď tři bloky odtud. Mám štěstí že má máma cestu do práce kolem, jinak bych musela autobusem. Ne že bych byla až tak líná. Ale jen si to přiznejme. V Londýně skoro furt prší a v tomhle počasí jezdit hromadnou dopravou? Není to moc komfortní.

,,Tak co zlato, popřemýšlela si nad tím?" skáče mamka svou otázkou do dobré písničky která právě hrála z rádia. Co jí na to mám říct. Vybrat si jestli celé léto strávím pryč z domova je docela závažné, navíc když nevím pořádně ani kde.

,,No, přemýšlela jsem, ale ještě nevím" zavrtěla jsem nejistě hlavou a sklopila pohled z okna ven. Tuhle ulici už jsem poznávala sakra dobře. Zbývá posledních sto metrů rovné silnice a po mé pravici se objeví ta "nejlepší" škola na světě. Ještě že je zítra poslední den. Pak už jen dva roky a vypadnu na výšku. Jo, děkuji moji milí rodičové za detailní naplánování dalších přibližně šesti let mého života.

,,Tak si to pořádně promysli, myslím si osobně, že by byla škoda tuhle šanci zahodit. Ale je to na tobě" usmála se mamka a zabrzdila. Na souhlas jsem pouze kývla a pomalu vysedla z auta ven. Naposledy jí zamávala a vydala se směrem k mém partě.

Ať jsou jací jsou, jsou to lidé na kterých mi v životě hodně záleží.

,,Kde se tak dlouho flákáš!" křičí na mě už přes půlku parkoviště Meliss. To je moje úplně nejlepší a nejmilovnější kamarádka.

,,Říkáš zrovna ty?" oplácím jí přidrzlý tón hlasu, ale už nemusím křičet přes parkoviště protože už jsem u nich. ,,Nemáš tak náhodou nejvíce zaspání ze třídy? Hmm?" směju se a se mnou i zbytek.

,,Ne to teda nemám, přede mnou je ještě Teddy" ofrkuje se na mě ze srandy a dívá se pohledem na kluka jdoucího po parkovišti směrem ke vchodu do školy. Jeho vlasy se podobají ptačímu hnízdu které právě vylezlo z postele a odpovídá tomu i jeho nepřítomný výraz. Nevím jestli se tak chová schválně, ale ten kluk je totální pako.

Dnes je náš plán ve škole jasný. Jelikož je konec školního roku tak už se nic neučíme. Učitelé nám pustili nějaký film a šli zpět k sobě do kabinetů. Takže prostě volná zábava. Většina si posedala na zem nebo ke stolům do hloučků povídají si. Jo a ti "výjímeční" kteří můžou vždycky, všecko dělají bordel.

Můj okruh přátel se skládá z Melissy, blondýnky s krásně opálenou kůží a dokonalým smyslem pro humor. Další je Ashley, dívka s odbarvenými vlasy na bílo a čistě modrýma očima. Poslední dívčí zástupce je Maci, má světle hnědé vlasy zakončené blond ombré. A je naprosto šílená. To je možná důvod proč se s ní člověk nikdy nenudí. No a dále tu je ještě Sam, Thomas a Luke. Podle mě jediní normální kluci na téhle škole. No, možná nejsou úplně normální, ale jsou aspoň v pohodě.

Na chvíli jsme se stali také tou skupinkou co dělá bordel a pozdvižení. Konkrétněji v ten moment co jsem jim oznámila mou možnost se na celé prázdniny vypařit do Ameriky.

,,Seš pitomá? Musíš tam jet, kdybys nejela tak by to byl hřích!" vychrlila na mě Meliss a to naprosto bez filtru.

,,Joo nebuď trdloo!" zasmála se Ashley a takhle do mě hučeli asi další tři minuty, než si všimli že nevnímám.

,,Haló seš doma?" opatrně se mě pobaveně zeptala Meliss.

,,Jo, jsem" zasmála jsem se se stále nepřítomnými myšlenkami.

,,No tak, dokaž že nejsi srab a trumfni sama sebe" zahleděla se mi Meliss do očí. Jako by se ve mně něco pohlo. Sakra jo! Vždyť já tam musím jet. Je to moje životní šance a já ji chtěla promrhat? Díky Meliss že jsi na světě.

,,Fajn" šibalsky jsem se pousmála a celá skupinka lidí co mě obklopovala začala nadšeně výskat. Hned jsem si vytáhla mobil a napsala mamce zprávu ať objednává letenku, že jsem se již rozhodla.

Zajímalo by mě, kdy se chci stihnout sbalit...