DARK SECRET

4.

Evelyn měla pravdu. Stela je neuvěřitelná ženská s velkým srdce její děti.. to jsou naprostí miláčci. Nejmladší se jmenuje Mag a jsou jí tři roky. Starší je šest let a jmenuje se Justice. Má krásné blond vlásky které jí padají těsně pod ramena a z obličeje jí září krásně modré oči, které má nejspíš po otci, panu Walkerovi protože Stela má hnědé. Po ní je zase víc Mag. A ještě je tu Eliah. Stela říkala že je dnes s jejím mužem v ZOO ale každou chvílí by se měli vrátit domů. Eliahovi je prý osm, tudíž je nejstarší.

Takže tři děti, které budu mít na starost po dobu dvou měsíců. To zvládnu, holky jsou v pohodě, tak doufám že Eliah bude taky.

Stela mě zavedla do mého provizorního pokoje pro hosty. No teda, jestli je tohle pokoj pro hosty tak si nedovedu představit jak vypadají jejich pokoje.

,,Tak, snad se ti tu bude líbit drahoušku" usmála se ,, než se vrátí Alex tak se tu zkus aspoň trochu zabydlet a odpočinout si, dobře?" zeptala se mě spíše větou oznamovací, ale já neměla ani nejmenší důvod protestovat. I když jsem dnes neudělala vůbec nic, tak jsem byla utahaná.

Když Stela zavřela dveře a nechala mě o samotě, měla jsem konečně možnost se tu trochu porozhlédnout.

Prostorný pokoj, barva zdi šedá,dvě velká okna, manželská postel uprostřed, na pravé straně velká skříň a nalevo stůl s židlí. Krásné, protože v jednoduchosti je krása. Teda aspoň podle mě. Ale celkově musím prostě shrnout jejich dům jako vilu, ve které se nejspíš ztratím i po cestě na záchod. Stela se mnou sice v rychlosti prošla celý dům ale i tak si pamatuji akorát cestu z mého pokoje do vstupní haly.

Ani jsem se nestihla převléknout a do mého pokoje vešla Stela.

,,Kim, už jsou doma. Pojď prosím do obýváku" usmála se vlídně a odešla opět pryč. Sakra vždyť já ani nevím kudy se tam dostat. Bezmyšlenkovitě rychle jsem se vydala ven z mého pokoje abych následovala Stelu, protože se jinak ztratím a do obýváku nedostanu. Ale to co se stalo naprosto předčilo úplně všechno co jsem očekávala, že se může stát.

Když jsem rychle vyletěla ze dveří, tak jsem narazila do vysoké osoby, která právě vycházela ze dveří naproti mých. Okamžitě jsem si to šinula k zemi, ale s osobou do které jsem vrazila to ani nepohlo.

Pohledem jsem vyjela až nahoru do obličeje toho člověka. Byl to kluk s těma nejpronikatelnějšíma očima jaké jsem kdy viděla. Okamžitě se mi ten nejhlubší modrý oceán zaryl do mozku. Povrchně se na mě z výšky díval a pobaveně se usmíval.

,,Budeš tam sedět ještě dlouho?" pronesl naprosto zřetelným ledovým hlasem. Naprosto jsem zpanikařila a netušila co říct. Chaoticky jsem se začala zvedat ze země a jelikož se mi ještě trošku točila hlava, měla jsem co dělat abych nespadla ještě jednou.

,,Ehmm kde je obývák?" řekla jsem tu první a nejdebilnější věc co mě mohla napadnout ,,prosím" dodala jsem. Ten kluk se jen zasmál a pohodil svými bělavě blonďatými vlasy směrem ke schodům.

,,Dolů a pak doprava" řekl rychle a pak se vydal na opačnou stranu a zmizel za rohem. CO TO SAKRA BYLO! To bylo hodně divný a já jsem totálně blbá.

,,Kde je obývák?" zašeptala jsem tiše jen pro sebe. To jsem se mohla rovnou zeptat kde se dá zaregistrovat do soutěže o nejtrapnější hlášku. No, když už jsem tedy věděla kde je ten obývák tak jsem se tam vydala. Stela mi neřekla že mají ještě jednoho syna a tohle Eliah asi nebyl.

,,Omlouvám se, trochu jsem se ztratila" zasmála jsem se omluvně a můj pohled spočinul na vysokém blonďatém muži a chlapci stojícím po jeho boku. Chlapec má tmavě hnědé vlasy, ale modré oči tak jako jeho otec.