DARK SECRET

7.

Po dnešní noci jsem se cítila příšerně. Bolelo mě celé tělo a třeštila mi hlava . Dokonce jsem měla i křeče v břiše. No prostě takový ten den, který zažije každá holka minimálně jednou v životě, ale nemůže za to menstruace. Jediné plus bylo, že jsem se dětem mohla věnovat jen tak polovičně, jelikož Stela dnes měla volno.

Blbá zpráva je však, že dnes v noci má děti na starost plně já. Stela a Alex mají pracovní večírek, na kterém  bude mimochodem moje teta i Brad. A ta úplně nejhorší zpráva je ta, že se vracejí až zítra ráno  a hned odjíždějí na celý týden pryč na dovolenou Tudíž budu mít děti i dům na starost jen já a Kyle. Takže stručně řečeno, jen já.

Dnes jsem ho viděla jen na malý okamžik ráno. Po včerejší noci se na mě téměř ani nepodíval a pak zmizel. Ani se nenasnídal a i se svou černou motorkou vypadl pryč. Nechápu co furt dělá venku a upřímně je mi to u prdele. Ano, vážně jsem použila sprosté slovo. Ve svém slovníku ho moc často nepoužívám, ale u něj nic jiného použít nelze.

Dopoledne jsem strávila poleháváním u televize s holkama, Eliah byl totiž dnes s Alexem a Stela balila věci na týdenní dovolenou bez dětí. Celý den se rychle přehoupl v pozdní odpoledne a mně se dělalo čím dál lépe. Sem tam se mi jen zamotala hlava, ale to není nic závažného.

Bylo kolem sedmé hodiny, když Stela v krásných vínových pouzdrových šatech opustila s Alexem v tmavě modrém obleku dům. Také mě zaskočilo že Kyle už byl doma.

Po celém dni polehávání jsem se cítila znuděně a ztuhnutě, potřebuji se protáhnout a vypadnout na chvíli pryč.

Prostýma dvěma větama jsem tomu blonďatému egu sahajícímu do nebes oznámila že jdu ven, tak ať se postará o děti. A jelikož  nic nenamítal, tak mi nic nebránilo. Naštěstí jsem si sem s sebou vzala sportovní boty a oblečení.

Obyčejnou černou sportovní podprsenku, tílko, běžecké legíny a zašněrovat tkaničky od bot. Toť celá dokonalá příprava na běhání. Ano, to je to co mi chybělo.  I když netuším kam běžím, jsem šťastná. Utíkám nekonečnou ulicí a při tom dýchám čerstvý večerní vzduch. Lampy už svítí, takže může být něco kolem půl desáté.

Při svém běhu jsem minula asi dva parky a u třetího jsem to už nevydržela a odbočila do něj. Byl to velký a rozlehlý areál, připomínající spíše les s pěšinkou, sem tam lampou a  s trouchnivějícími lavičkami. Neříkám že se bojím, ale jelikož mám sklony na koukání hororů, tak musím uznat že je to tu docela creepy. Trochu fouká vítr a když se za vámi něco šustne v keři nebo ve větvích stromů a je tma, no přiznejme si že to není příjemné.

Nejvíce jsem však znejistila, když jsem vyběhla z prudké zatáčky a na tamější lavičce seděla docela početná skupina kluků. Snažila jsem se co nejrychleji proběhnout jejich úsekem, ale co mě však zaskočilo bylo jejich pokřikování.

,,Hej kočičko!"

,,My nekoušeme, tak pojď k nám" a podobně. Trošku jsem zpomalila, né že bych se k nim chtěla přidat, ale  z důvodu toho základního reflexu zpomalit, když na vás někdo zavolá. Dříve než jsem si to však uvědomila, tak u mě již stáli dva kluci z té divné party. Oby dva byli minimálně o hlavu ne-li více vyšší než já. Jeden měl tmavě hnědé vlasy a piercing v nose a ten druhý byl špinavý blond, kterému bylo vidět tetování lemující celý jeho mužný krk. A myslím si že snad ani není nutné zmiňovat že všichni svírali v rukou cigaretu.

Měla jsem docela strach a proto jsem ucouvla instinktivně o krok dozadu.

,,Ale no ták, snad se nebojíš?" zakňoural ten blonďák ironicky.