DARK SECRET

3.

I přes časový posun jsem se vyspala poměrně dobře. Podle hodin na mobilu poznávám že je teprve 6:20. Pousmívám se nad myšlenkou že v běžný školní den za pět minut vstávám. V noci jsem se moc dobře nevyspala. Jsem nervózní z dnešního dne. Netuším jestli ta rodina bydlí tady někde, kolik dětí má a jestli budou hodní.

Pomalu jsem z postele spustila nohy na studenou podlahu. Na chvíli mi naskočila husí kůže, ale poté co jsem přes sebe přehodila mikinu tak zmizela.

Tichými kroky jsem se vydala bytem do obývacího pokoje. Musím uznat, že teta to tu má opravdu nádherné. Kuchyně spojená s obývacím pokojem je prosvětlená obrovským oknem přes celou zeď. Zdi jsou bílé, ale ne prázdné. Zdobí je všelijaké abstraktní obrazy, které asi někdo nemusí pochopit protože si má člověk sám ujasnit, co vidí.

Opatrně usedám do měkkého křesla stojícího u obrovského okna. Nemůžu ani uvěřit jak moc je tenhle výhled fascinující. Je to pouhé město ale zároveň život několika stovek tisíc lidí. Chvíli se jen tak koukám na vycházející slunce, auta projíždějící ulicemi dokud nepřistane něčí ruka na mém rameni. Prudce sebou škubnu a otočím se. Stojí tam teta a mile se usmívá.

,,Promiň, nechtěla jsem tě vylekat" omluvným pohledem se na mě kouká a sedá si do vedlejšího křesla.

,,V pohodě, to jsem prostě já. Všeho se lekám" směju se ale zároveň si uvědomuji že to není moc k smíchu, ale spíše k zamyšlení.

,,Neměla by ses bát, žiješ jen jednou. Taky jsem se bála jet sem. A teď se koukej, nemám se nejhůř" tiše se směje a nadějně se na mě kouká.

Pouze se na ni usmívám. Jo, to je pravda. Nemáš se nejhůř. Jakožto vedoucí v jedné ze zoologických zahrad se fakt nemáš nejhůř. Tvůj život je pestrý, taky bych to takhle chtěla, ale asi ne úplně se zvířaty. Nějak moc jim nerozumím.

Čas tak rychle letí, když to člověk nechce. Od tety jsem se dozvěděla že v deset už mám být u té rodiny, takže kolem půl desáté vyjíždíme. Teoretický poznatek je tedy to, že nebudu ž tak moc daleko odtud. Mám si tam prý vzít oba dva mé kufry, což mě usvědčuje v tom, že se u tety asi moc zdržovat nebudu.

Brad už odjel do práce. Teta mi ujasnila jejich "kamarádský" vztah. Je to její přítel a pracují spolu na stejném místě, kde se také seznámili.

Čím víc se blíží můj odjezd, tím větší dostávám křeče. Oblékám si obyčejné černé kraťase s vysokým pasem a k nim černý top obepínající mou štíhlou postavu. Teda lidi aspoň říkaj že je štíhlá. Můj světoborný aoutfit doplňuji černýma slunečníma brýlema. Kombinace černá s černou doplněná černou je moje oblíbená.

Kufry už mám vzadu v autě. Sedím na místě spolujezdce a čekám na tetu. Klepou se mi ruce, i když jen nepatrně tak klepou. Konečně už jsme nastartovaly a vyjíždíme. Naprosto nechápu jak se tu teta vyzná. Já bych se ztratila za prvním rohem a to i s navigací.

,,Takže zlato, hlavně nebuď nervózní, chovej se slušně, ale to si myslím že u tebe problém nebude, buď komunikativní a zkus si ty děti zamilovat. Ale myslím si že to nebude problém, protože je znám a jsou to zlatíčka" klidně s vlídným úsměvem na rtech teta dokončila a ze mě na chvíli spadla nervozita.

,,Takže ty tu rodinu znáš?" vypadlo ze mě po chvíli. Jo, po tomhle všem povzbudivém zareaguj jen na tohle. Fakt chytrá holka.

,,Ano a docela dobře. Pan Walker je majitelem celé ZOO kde pracuji a někdy jeho děti i ženu vídávám. Je to skvělá rodina. Děti rozkošné a ti dva by mohli jít příkladem všem manželům" zasmála se teta a dál se věnovala řízení auta.

,,A jak jsou ty děti staré?" vypadlo ze mě zase po chvíli. To je docela důležitý fakt ne?

,,Nech se překvapit, si šíleně zvědavá!" pousmála se teta a dál už mi neodpovídala. Tak jsem se tedy ani neptala. Jeli jsme asi přibližně dvacet minut dokud jsme nedorazili do rozlehlé čtvrti kde byly nádherné jednotlivé domky, které mně spíše připomínaly vily.

Jely jsme dál a dál nekonečnou ulicí, která byla přeplněna nádhernými domy, hřišti a někde i vykukovaly parky. Když už jsme konečně zastavily, tak mi čelist spadla skoro až po kolena.

,,Tady budu pracovat?" nevěřícně ze mě vylezlo a teta se jen nadšeně pousmála.

,,To si piš, říkala jsem ti že to bude stát za to" zašvitořila a pomalu se vydala k tomu obrovskému domu. Ne, to nebyl dům. To byla vila. Uprostřed zeleného trávníku stál krásný bílý dům s prosklenou dolní částí, terasou vedoucí k bazénu a na provizorním parkovišti stála tři auta. Celá plocha byla oplocena a za plotem se tyčily palmy a různorodé keře a květiny.

Než jsem se nadála, tak už teta mluvila do zvonku vbudovaného do plotu. Během pár vteřin z domu vyšla krásná, tmavovlasá žena v bílé pouzdrové sukni která dokonale vyčnívala na její opálené kůži a za ní vyběhla malá blondýnka. Sama žena držela v náručích ještě jednu holčičku se světle hnědými vlásky, která si žužlala palec.

,,Evelyn! Drahoušku zdravím tak už jste tady!" zvolala žena při příchodu k nám. Přitom si mě sjela pohledem. Asi nenašla nic co by se jí nelíbilo, protože se usmála. Ještě aby našla, nemám žádné tetování, piercing, ani dírku v uchu navíc.

,,Jmenuji se Stela Walkerová a bude mi ctí tě tady mít" vřele se usmála a podala mi ruku. Vůbec jsem neváhala a hned jí také podala ruku.

,,Moc mě těší, já jsem Kim Clarksonová" usmála jsem se a potřásla si s ní. Po chvíli mě teta poslala pro kufry a povídala si se Stelou. Teda Brad byl milejší, aspoň mi s jedním pomohl. Zanedlouho se semnou teta rozloučila a nasedla do svého auta. Pak už jsem ji viděla se jen vzdalovat v dáli.Nervozita ze mě již opadla. Teda aspoň prozatím.