Sunflower /short story/

outset.

Trhla sebou při tom známém zvuku, který se minul z přízemí. Nechtěla znovu poslouchat, avšak nic jiného jí nezbývalo.

,,Jak to myslíš, na výlet?! Myslíš, že se tomu tanku chce někam chodit?!" zařval, až se její porcelánové panenky otřásly. Chtě nechtě vystrčila hlavu zpod peřiny a poslouchala dál. Věděla, že by tomu stejně neutekla.

,,Takhle o Pansy nemluv!" vyjekla její matka, načež schytala další ránu další váza. Ten chlap byl postrach, kvůli němu často neměli skoro žádné nádobí. "M-musí se kamarádit s ostatními!"

,,Musí!" zasmál se neveselým smíchem, tentokrát ventiloval svůj vztek jen tímto pohrdavým gestem. "Kdo by se s ní chtěl kamarádit?"

,,Říkám ti, Ronaldo-" začala znovu protestovat proti jeho slovům, ale utichla hned, když se další sklenice rozbila.

,,Jdi k čertu, ženská. Nemám prachy a ty jí zaplatíš debilní výlet. A nebul zase, mám tu dnes obchod a nechci tu mít poldy jak minule. Dost těžko by se to po třetí vysvětlovalo, víš? Teď tu ukliď, já donesu matroš." poručil a hned na to bylo slyšet zaskřípání staré sedačky. Novou si koupit nemohli, museli splácet dluhy Ronalda. Teď mu slušně vynášel prodej drog, předtím pašoval zvířata. Na úplatky si půjčoval a všechno musel splácet u několika lidí najednou.

Zachumlala se do plyšáka a poslouchala, jak dveřmi prochází několik lidí a jak vedle matka tiše pláče. Smích, mluva lidí v přízemí a vzlyky se smlely do jednoho a vytvořili tři roky jejího života. Tři roky, kdy musela poslouchat každý večer tolik bolesti, že sama jednu cítila.