Sunflower /short story/

four.

Když zabouchla dveře a vešla dovnitř, přivítal ji známý hlas. ,,Pansy, už jsi doma?" Z toho hlasu zněl úsměv, a proto, že nikdo nic nedodal, v klidu mohla přijít až do kuchyně, kde se potkala se zády matky, která pilně připravovala oběd. Podívala se jí za rameno a viděla, že dělá její oblíbené jídlo; jednoduché těstoviny se sýrem. Když si dcery konečně všimla, dala jí letmou pusu na čelo.

,,Ahoj mami. Voní to skvěle." řekla a tím si vysloužila od matky úsměv. Sedla si za chvíli ke stolu zatímco před ni matka dala talíř s jídlem. Seděly a povídaly si o škole, o místech, které by chtěly navštívit, o neuskutečněných snech. Matka ji přitom křečovitě držela za ruku, i když za chvíli obě dvě ruce byly zpocené, avšak ani jedna se nechtěla pustit. Jako by se matka cítila provinile. Avšak ona si toho nevšímala, všímala si jen světla, které její dotek vyvolával. Na ničem jiném nezáleželo.

Když bouchly dveře, rychle se od sebe odtáhly a matka jí dala vyděšený pohled. Hnedka do sebe naházela těstoviny a chtěla utéct nahoru, stejně tak, jak ji vždy matka nutila když se vrátil domů. Tentokrát to nestihla, ale to nevadilo - když na něj na chodbě narazila, nevšímal si jí. Byl opilý, takového ho nikdy neviděla. Ale využila toho a sedla si na schody, aby mohla poslouchat lépe. Takhle situace byla nová. Výkyv v každodenní rutině.

,,Rone... Jaktože jsi na mol?" řekla vyděšeně když viděla jeho stav. Chyba - jakákoliv připomínka na jeho vzhled či stav ho dokázala rozzuřit k nepříčetnosti. V opilém stavu to nebylo jinak.

,,Jak jako Rone? Co si o sobě kurva myslíš? Vypadám mnohem líp než ty!" zařval a sedl si na židli, která pod jeho váhou zavrzala. Položila před něj talíř s obědem. "Co to je za sračku?"

,,O-oběd." vykoktala a poodešla krok dozadu. Hloupá odpověď... Moc hloupá.

Odmrštil stůj a šel za ní ráznými kroky, chytl ji za vlasy a narazil o stěnu. "Grace, seš tak blbá nebo si na to jen hraješ? Já makám celej den abych nás a ten tvůj tankér uživil, a ty mi před ksicht hodíš tohle jako by se nechumelilo?" Zabolelo ji, že ji nepočítá do rodiny, i když jí často říkával, že jsou 'šťastná rodinka'.

,,Kdy-kdyby jsi mě nechal pracovat..." vykoktala vyděšená matka, ale za to si vysloužila další ránu, která tentokrát nezněla jako nábytek ani stěna. Byl to nový zvuk, následovaný vzlykem.

,,Tady máš důvod, krávo." procedil Ronaldo skrz zuby. "Připrav mi tu něco k jídlu, já jdu s Brycem na jedno."

Rychle zalezla do pokoje, ale klíčovou dírkou sledovala, jestli matka přijde; a ona přišla. Její oči se rozšířily když viděla, jak se jejímu okvětnímu lístku pod okem tvaruje velký modrák.