Sunflower /short story/

seven.

Celý den na to musela myslet. S matkou se rozloučila letmým polibkem na tvář, s Ronaldem se vůbec nerozloučila a do školy šla při věčné přítomnosti pochyb, jež sžíraly její kořeny. Ve škole se nemohla na nic soustředit - jak na učitelku, tak na kamarádku Andreu. ,,Pansy! Začni se konečně soustředit!" učitel matematiky bouchl do její lavice pravítkem. Zvedla hlavu a s poraženým výrazem kývla. Hned poté se po třídě rozneslo posměšné šeptání.

,,Co ti je?" zeptala se Andrea a položila jí starostlivě ruku na její předloktí. Kývla, ale hned poté ji přemohl zvláštní pocit. Pocit strachu, zvětšující se paniky a tlak v břiše.

Rychle zvedla ruku. ,,Můžu jít na záchod?" zeptala se bez toho, aby ji učitel vyvolal. Všiml si, že její barva obličeje nabírá až nezdravě bílou barvu, a tak jí nechal jít. Místo na záchod šla ke školní zdravotnici. I ta uznala, že vypadá zle.

,,Co se stalo?" zeptala se jí zdravotnice zatímco ona psala textovou zprávu své kamarádce. Na konci hodiny jí Andrea donesla tašku. Na nic se neptala, za což byla ráda.

Neměla stání. Skoro utíkala domů, doufajíc, že se toho pocitu zbaví hned, co uvidí tvář její matky. Když ale dorazila domů, uviděla u stolu pouze Ronalda s cigaretou mezi prostředníčkem a ukazováčkem. Hned, co ji uviděl, se posměšně zasmál. ,,Máš snad šestý smysl? Ale bála ses správně... Není tu. Utekla." oznámil jí a ona cítila, jak první lístek opadl.