Sunflower /short story/

one.

Otočila se odevzdaně za sluncem a přehodila nohy přes okraj postele. Podívala se na panenky, jak jich dvanáct v řadě stojí v pozoru na poličce, s úsměvem na tvářičkách a s krásným oblečením. Úsměvem, který byl nakreslený. Stejně jako ten její, když každé ráno scházela ze schodů do kuchyně.

Ještě si živě pamatovala na den, kdy je dostala. Byla to šťastná vzpomínka; to ještě bylo všechno růžové a taky Ronaldo se choval jako otec. Vzal ji do obchodu, kde tyto panenky prodávali. Nebyl to takový ten typický obchod, kde je plno hraček, ale spíš malý krámek, který voněl po cigaretách a trávě. Prodávali tam celou kolekci panenek, a on je všechny koupil. V tu chvíli si myslela, že ho milovala a její láska přesvědčila i její matku; jak snadno se obě dvě nechaly opít rohlíkem. Stejně na svoje panenky byla pyšná, jako by je sama vyrobila. Spíše byla pyšná, že se jí při Ronaldovu záchvatu vzteku podařilo panenky uhlídat. Jednou s nimi dokonce i spala v posteli. Stejně panenky patřili k jedné z mála šťastných vzpomínek.

Sešla dolů a viděla, jak si Ronaldo dává silné kafe a matka ho jen sleduje. Když sešla dolů, matka se usmála. ,,Dobré ráno, zlatíčko."

Pozdravila ji a sedla si ke stolu. ,,Máš fakt hodnou mámu, víš to? Zaplatila ti jakejsi výlet. Měla bys jí bejt vděčná, že ti za ty tvoje známky dovoluje někam jít." řekl Ronaldo místo pozdravu, zatímco sledoval pozorně její reakci. Sklonila hlavu a když matka tiše vykoktala 'Má jen takové období...' odfrkl si. "Období, jo? Období, co trvá už dva roky? Je blbá, Grace, dotáhne to maximálně na buchtu, co tu včera byla. Pokud něco udělá s těma špekama." vycenil zuby v děsivý úsměv.

,,Ronalde..." řekla matka, ale ona se už zvedla, rychle vzala tašku na záda a utíkala ven. Měla doopravdy málo šťastných vzpomínek, avšak zato si jich vážila.