Cítila, jak se jí pod nohama pomalu rozpadá země. Opřela se o rám dveří a těžce dýchala. To pouto - ty roky, kdy ji utěšovala - to všechno pro ni nic neznamenalo? Jen tak se rozhodla, že uteče?
,,Tyvole uklidni se. Vrátí se. Možná mi šla jen pro cigára nebo tak něco." protočil oči vsloup a zvedl se. Myslela si, že jde ven, ale on ji chytl za ramena a zatřásl jimi. "Slyšíš? Hlavně to nikomu neříkej. Nikomu."
Poté odešla do pokoje. Byla zaslepena slzami a tak si málem nevšimla knihy, co ležela na posteli. Cítila ji až když si na ni sedla. Bylo to fotoalbum. Když ho otevřela, vypadl z toho lístek. Viděla matčino písmo. Takže to měl být dopis... Začala číst.
Milá Pansy,
lituji, že jsem tě takhle musela opustit. Bylo to celé tak narychlo, neměla jsem čas ti o tom říct. Bud pořád tak slunečná. Jsi moje slunečnice.🌻
S láskou,
maminka
ČTEŠ
Sunflower /short story/
Short StoryVždy se otáčela za sluncem, avšak plevel ji začal čím dál víc poutat. (zdroj obrázku: https://www.tumblr.com/search/sunflower%20background)
