Sunflower /short story/

two.

Cesta do školy byla úplně stejná, beze změny. Za to byla ráda. Jedna z věcí, jež zůstávala neměnná. Když vcházela do školy, myslela na další věc, jenž ji držela nad vodou - její kamarádka Andrea, která byla vždy taktní a loajální. I když se k ní celý svět otočil zády, tak ona tu vždy byla. Taková beruška, co doplňuje slunečnici. Ta její byla značně otrhaná - každá dobrá vzpomínka představovala jeden okvětní lístek, kterých za tolik let bylo tak málo.

,,Pansy, příští týden je ten výlet. Jedeš, doufám?" řekla Andrea nadšeně, když stály obě dvě ve třídě, kde nebyly jediné, které si o nadcházejícím výletu povídali. Tři dny v divočině nebyly ale až tak lákavé, takže ne všechny hovory zněly pozitivně. Slyšela dívku, která si stěžovala, že jí její 'fotr ten debilní výlet zaplatil'.

Jak moc chtěla mít jejich starosti. ,,Jasně, že jedu." řekla klidně, jako kdyby jednoduše dala matce papír, ta ho podepsala a odevzdala i s penězi, ne jako kdyby si musela čím dál tím víc utahovat oprátku s každým výdajem, který šel mimo Rolandovy dluhy. Chtěla, aby byla jedna z těch dívek, co si jen tak můžou zajít do obchodu a koupit něco nového.

Sice to nebylo jednoduché, ale vždy se otočila za sluncem, nechávajíc stíny za sebou. Ignorovala je, i když byly čím dál temnější.