Od 8 let do 13 let byla vězněna v Hydře kde na ni dělaly pokusy. Začala chodit do školy. Ale před spolužáky a učiteli má jedno velké tajemství. Má různé schopnosti a křídla. Jak to vezmou její příbuzní co jí zbyly? Najde svého bratra kterého unesl A...
,,Ještě nejsi plnoletá a jdeš si do baru? To snad nemyslíš vážně" začal po mě křičet táta. ,,Co si o sobě sakra myslíš?" tohle už jsem od něj dneska slyšela. ,,Si úplně nemožná" tohle taky. A křičel po mě další věci. Bolelo to ale držela jsem si kamennou tvář. Po pěti minutách neustálého řvaní z jeho strany jsem toho měla dost. Opilost ze mě už vyprchala.
,,Já že jsem nemožná? Tak proč si mě sem vůbec bral? Mohla jsem normálně žít v Česku. Jednou za čas se opiju a ty ze mě děláš alkoholika. Ty máš whisky v ruce pořád a vyčítám ti něco? Ne. Tak proč ty mě vyčítáš že jsem se opila? Tak prostě nejsem dokonalá. No a co? Nikdo se nenarodí dokonalí a nikdo dokonalí být nemůže. Možná nejsem tvoje vysněná dcera ale s tím už se prostě musíš smířit" taky jsem na něj křičela.
,,Co po mě řveš? Já jsem tvůj otec a ty nemáš právo po mě řvát. Chováš se jako malé děcko." zakřičel taky.
,,Možná to bude tím že ještě jsem děcko" prskla jsem.
,,Neodmlouvej mi" zavrčel a vrazil mi facku až jsem druhou schytala o zem.
,,Tony tohle si ale přehnal" zakřičela na něj Nat a přiběhla ke mě. Pomohla mi se zvednou a já se na ní vděčně podívala.
,,Nech ho Nat. Jsem přece nemožná dcera která je omyl" koukla jsem na otce který se tvářil jako by mu zase všechno došlo. Podívala jsem se po všech a odešla k sobě do pokoje. Sundala jsem ze sebe šaty a vlezla si do sprchy. Umyla jsem se, vylezla a usušila se. Odlíčila jsem se a nalíčila si jen řasy. Vlasy jsem si pročesala a nechala je spadat na ramena. V ručníku jsem přelezla do šatny kde jsem si oblékla černé džíny, černý crop-top, vojenskou bundičku a na nohy černé Adidas boty.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Do sportovní tašky jsem naházela pár kusů oblečení, macbook, tablet, hygienickou a kosmetickou taštičku. Když jsem měla vše zabalené do pokoje vtrhla Nat. Hned si všimla mojí tašky a zamračila se.
,,Kam jedeš?" zeptala se.
,,Na helicarrier, potřebuju na chvíli vypadnout. vezmu si nějaké mise a za pár dní se vrátím" slíbila jsem ji. Řekla jsem ji to protože ji věřím, je jako moje sestra.
,,Dávej na sebe pozor" objala mě.
,,Hlavně to nikomu neříkej, prosím" koukla jsem na ni.
,,Neboj" usmála se. ,,zařídím aby si nikdo nevšiml že nějaký quinjet odletěl. Ahoj" pohladila mě po rameni a odešla.
,,Ahoj" šeptla jsme. Vzala jsem si mobil zadní kapsy, tašku si hodila přes rameno a odešla do hangáru pro quinjet.
-NA HELICARRIERU- Vystoupila jsem z jetu a šla rovnou do řídící místnosti kde bude určitě Fury.
,,Co potřebujete agentko Starková?" zeptal se když jsem stála za ním. Ani se neotočil. Jak věděl že za ním stojím?
,,Chci si vzít nějaké mise, na pár dní budu tady" naklonila jsem hlavu na stranu.
,,Co tak najednou?" konečně se otočil.
,,Hádka s tátou" pokrčila jsem rameny.
,,Stark říká nesmysli když je naštvaný, neberte to vážně. V Česku by jste už byla plnoletá ale tady v NY občanství nemáte takže jste dospělá a můžete si dělat co chcete" řekl
,,Od kdy je z vás poradce?" zeptala jsem se pobaveně.
,,Nejsem poradce, jen říkám pravdu. Ten rozhovor mezi vámi jsem slyšel" založil si ruce.
,,Nenazvala bych to rozhovorem" ušklíbla jsem se
,,Stark se ve vás zmýlil a to co jste říkala vy taky není pravda. Vy jste dokonalá dcera, jste krásná, inteligentní. Neví o co přišel" jemně se pousmál.
,,Díky ale to si on nemyslí. Myslí si že jsem nemožná a bůh ví co ještě" pokroutila jsem očima.
