Lupinova dcera v prokletí úplňku

- 14 -

LEANDRA

Do malého baráčku na okraji Londýna, který ji po smrti zanechal děda Gideon se vrátila se Siriusem i s Remusem. Grimmauldovo náměstí již nebylo bezpečné díky tomu, že je Krátura zradil. Sirius s ním chtěl naložit po svém, naštěstí ještě než tak učinil ho Brumbál přemluvil, aby Kráturu raději poslal do Bradavické kuchyně, kde na něj ostatní skřítci mohli dohlédnout.

Na léto přijela z Rumunska i Leandřina máma. Byla ze všech těch událostí co se stali v posledních měsících dost vyděšená a měla o ni strach. Když však viděla, že je se Siriusem a otec v bezpečí ulevilo se jí. Pronajala si však v centru Londýna byt a se svým přítelem Andreasem chtěla být celé dva měsíce prázdnin Leandře na blízku.

Bylo trochu divné vidět mámu s tátou vedle sebe. Zprvu se chovali trochu rozpačitě, ale když zmizela počáteční ostýchavost tak spolu vycházeli jako přátelé. I s Andreasem si táta docela rozuměl. Leandra by svému otci také přála nějakou ženu se kterou by byl šťastný.

Již několikrát mu naznačila, že s Tonksovou by jim to moc slušelo. Ale v poslední době jí Nymfadora připomínala čím dál víc Ufňukanou Uršulu. Její vlasy už dlouhou dobu neměli žádný růžově křiklavý odstín. Naopak nosila je teď nenápadně hnědé a celkově o sebe přestala dbát. Celé dny se tvářila tak nějak nešťastně.

REMUS

Vidět znovu Amélii po tolika letech, bylo pro Remuse trochu... zvláštní. Vybavili se mu všechny krásné vzpomínky na ní, ale lásku už k ní necítil. Když jí viděl s jejím přítelem tak šťastnou byl za to rád. Měl radost, že vypadá spokojeně.

Leandra už mu mnohokrát říkala ať si také někoho najde. Ale copak to šlo? Kdo by chtěl starého vlkodlaka? Aspoň že Leandra si i přes to prokletí našla své štěstí.

Zachmuřil se. Možná to bylo trochu jinak. Možná to všechno byly jen výmluvy. Nechtěl nikomu ublížit. Bál se zamilovat. Věděl že se líbí Tonksové. Dokonce mu něco ona sama naznačila, ale on jí musel odmítnout. Nechtěl aby si tak mladá nadějná čarodějka jakou byla Nymfadora uvázala na krk nebezpečného, o tolik let staršího vlkodlaka bez práce.

***

Neblahé novinky o zmizelých, neobvyklých nehodách a zvláštních úmrtích, přinášeli noviny prakticky denně celé léto. S nějakou zprávou přišel občas dřív než Denní věštec Arthur nebo Bill.

V den kdy Harry slavil své šestnácté narozeniny v Doupěti u Weasleyových, kteří pro něj uspořádali menší oslavu, Remus přišel s další hrůznou zprávou.

„Došlo k dalším útokům mozkomorů," oznámil, když mu Molly podávala kousek báječně vypadajícího dortu. „A v nějaké chatrči na severu našli mrtvé tělo Igora Karkarova. Nad chatrčí viselo Znamení zla." Vzpomněl si ještě.

Karkarov býval ředitel Kruvalského institutu, utekl v den kdy se vrátil lord Voldemort, přímo z Bradavic.

Sirius odložil svůj talíř s nedojedený kusem dortu a zamračil se. „No, upřímně řečeno mě překvapuje, že se mu vůbec podařilo zůstat naživu celý rok po svém útěku od Smrtijedů. Regulus tenkrát přežil pouhých několik dnů."

„A slyšeli jste o Floreanu Fortescueovi?" Zeptal se Bill. „To byl ten chlapík, co měl –"

„Zmrzlinářství na Příčné?" Skočil mu do řeči Harry.

Bill přikývl. „Ano, patřilo mu to zmrzlinářství, pravděpodobně ho unesli, podle toho jak to u něj vypadalo."

„Ale proč?" Vyptával se Ron s plnou pusou.

„Kdo ví? Musel udělat něco čím je vyprovokoval." Pokrčil Bill rameny.

„Když už mluvíme o Příčné," ozval se Arthur. „Zdá se, že Ollivander také zmizel."

„Ten výrobce hůlek?" Zatvářila se překvapeně Ginny.

„Přesně toho myslím. Obchod je prázdný. Nezůstala v něm ani stopa po nějakém zápasu. Nikdo neví, jestli odešel dobrovolně, nebo jestli byl unesen."

„A co hůlky – kde si teď budou lidé obstarávat hůlky?"

„Budou se muset spokojit s jinými výrobci," odpověděl Remus zachmuřeně. „Ollivander byl však nejlepší, a jestli ho nepřítel získal na svoji stranu, není to pro nás dobré."

Všichni si v tu chvíli naplno uvědomili, že kouzelnické společenství je opravdu ve stavu války. Nic už nebude jako dřív, dokud Pán zla nebude poražen.