Lupinova dcera v prokletí úplňku

- 5 -

LEANDRA

A byl tu poslední den, konec školy. Pro Leandru a její spolužáky ze sedmých ročníků to opravdu znamenal konec, ale i nové začátky, další etapu jejich života. Lea si však ten svůj nedokázala představit.

Po posledním úplňku se totiž všichni dozvěděli, že ona i její otec trpí lykantropií. Někdo a ona věděla kdo, prý omylem, prozradil pravou povahu jejich nemoci.

Také pořád myslela na to, co se stalo v Chroptící chýši. Ten večer co otec uviděl na Pobertově plánku jméno Petera Pettigrewa, který měl být zabit Siriusem Blackem, běžel tajnou chodbou pod mlátivou vrbou do Chroptící chýše. Leandra ho zmateně následovala. V chýši našli Harryho, Rona a jejich kamarádku Hermionu i se Siriusem Blackem. Otec chtěl po Siriusovi vysvětlení, na které čekal i Harry. Jejich společnost narušil profesor Snape, který byl schovaný pod neviditelným pláštěm, kterého poté odzbrojili a on spadl jak pytel brambor do kouta. Pak Black všem vysvětlil, že tenkrát, když byly Harryho rodiče zabiti, to nebyl on kdo střežil jejich tajemství úkrytu. Byl to právě Peter Pettigrew, který všechny zradil a pak uprchl v krysí podobě. Sirius a Remus odmaskovali Petera.

Všechno se zdálo být v pořádku. Sirius mohl očistit své jméno, pravý vrah a zrádce mohl být potrestán. Jenže si ani jeden nevzpomněl, že ten večer je úplněk a že táta si nevypil svůj vlkodlačí lektvar. Jakmile se mraky rozestoupili a vystoupil kulatý měsíc Remus i Lea se proměnili ve vlkodlaky. Sirius na sebe vzal podobu velkého černého psa a společně s Leandrou ve vlkodlačí podobě odlákali Remuse od dětí. Toho však za nedlouho odvábilo vlčí zavytí odněkud ze Zapovězeného lesa, Lea ho rychle následovala, ale otec byl silnější a rychlejší a tak jí stále unikal. Byl to asi její nejdelší úplněk v životě. Měla tak příšerný strach.

Druhý den ráno se probudila na mýtině u Zapovězeného lesa kde usnula nepopsatelnou únavou. Rychle spěchala do hradu za Brumbálem, kterého potkala jak kráčí z ošetřovny kde se byl podívat na Rona, Harryho a Hermionu. Brumbál jí vysvětlil, že Pettigrew utekl, Sirius byl opět zatčen, ale nějakým záhadným způsobem se mu povedlo utéct a její otec odpočívá ve svém kabinetu.

Remus ležel v posteli a vypadal hůř než kdy jindy po úplňku. Leandra se k němu sklonila a uviděla čerstvý škrábanec přes obličej. Otec otevřel oči a pokusil se na Leu usmát.

„Ahoj tati, jak ti je?"

Remus se chtěl zvednout, ale Leandra ho zamáčkla zpátky do peřin. „Je mi fajn Leo."

„Podle tvého hlasu to tedy nevypadá." Zkoumala ho dál starostlivým pohledem.

„Přestaň se na mě koukat jako tvoje máma." Zaprosil.

Leandra se usmála a přestala ho studovat.

„Ráno jsem Brumbálovi podal výpověď." Oznámil jí asi aby odvedl pozornost od svého pošramoceného vzhledu.

Lea otevřela pusu k protestu, ale táta jen odmítavě zakroutil hlavou. „Nechci dopustit, že by se to mohlo někdy opakovat!"

Leandra ho na jednu stranu chápala. „Bude mi smutno tati."

„Leo nemusíš smutnit, za chvilku jsou prázdniny a zase se uvidíme."

„Já vím," povzdechla si. „Jo psala mi teta Molly, že jsem u nich kdykoliv vítaná a ty prý taky. A tu práci na ministerstvu samozřejmě nedostanu. Dnes ráno mi přilétla sova od sekretářky Amose Diggoryho, že mi s politováním oznamuje, že se na práci na odboru pro dohled nad kouzelnými tvory nehodím. Jinými slovy: jste vlkodlak, nechoďte k nám!"

Otec napřáhl svou náruč a Leandra je v ní schovala. „To mě mrzí Leo."

„To nic tati, zkusím to ještě na Příčné." Snažila se nasadit ledabylí tón, ale opravdu jí to bylo líto. Na tu práci se těšila. Raději odvedla řeč jiným směrem. „Kde myslíš, že teď Sirius je?"

Remus pokrčil rameny. „To netuším, dařilo se mu skrývat celý letošní rok, tak si myslím, že mu to nadále nebude dělat větší problémy. Snad se brzy ozve."

Lea na toho muže musela stále myslet. Něco v jeho šedých očích jí nesmírně přitahovalo.

V poledne, když už Remus vypadal o něco lépe, mu Leandra dovolila vstát a začala mu pomáhat s balením věcí. Když už měli skoro všechno sbalené přišel za nimi Harry. Chtěl se zeptat jestli to je pravda, že dal Remus výpověď a odjíždí. Očividně byla jeho otázka zbytečná, když spatřil, že Remus je připraven k odjezdu. Harry se ho snažil chvilku přemlouvat, ale bylo to marné. Otec byl rozhodnutý.

Pak se ozvalo zaklepání na dveře, byl to Brumbál. „Váš kočár stojí u brány, Remusi," oznámil.

„Díky, pane řediteli." Remus pevně objal Leandru na rozloučenou a vtiskl jí polibek na čelo. „Slibuji, že se brzy uvidíme." Lea přikývla. Popadl svoje kufry a obrátil se k Harrymu. „Někdy na viděnou Harry, jsem si naprosto jistý, že se ještě potkáme," řekl s úsměvem.

„Pane řediteli, není třeba, abyste mě doprovázel, poradím si sám..."

Lea poznala, že chtěl mít táta loučení co nejrychleji za sebou.

„Tak tedy sbohem, Remusi," rozloučil se Brumbál.

A Remus odkráčel.

Leandra měla obavy jak její prokletí budou vnímat spolužáci a kamarádi. Ukázalo se však, že opravdu dobrých přátel má dost. Jen minimum se na ní dívalo jako na tu krvelačnou bestii.

Část prázdnin Lea strávila s matkou, s kterou si promluvila o Remusovi. Amélie byla ráda, že se tak sblížili nemusela mít aspoň takové výčitky, že tu Leandru nechává samotnou. Pak když matka odjela zpátky do Rumunska, pobyla Lea pár dní i u tety a strýčka v Doupěti. Od září se jí podařilo sehnat místo na Příčné ulici v kouzelnickém knihkupectví.

Pomalu, ale jistě běžel čas dál. Před Vánoci onemocněl dědeček Gideon. Matka se vrátila z ciziny a spolu s Leandrou se u něj střídali a starali se o něj. Bohužel i přes veškerou péči po novém roce zemřel. Matka pak Leandře na jaře oznámila, že se do Rumunska stěhuje na trvalo. Našla si tam skvělého muže a rozhodla se žít s ním. Leandra tedy nabídla otci, aby bydlel u ní, v menším baráčku na okraji Londýna, který zdědila po dědovi a Remus s vděčností přijal.

V červnu pak nastali hrůzné události - lord Voldemort znovu povstal. Stalo se to někde na hřbitově bez dalších svědků. Harry a jeden jeho spolužák se tam dostali přenášedlem, byla to však léčka, kterou nachystal Smrtijed vydávající se za profesora Moodyho z Bradavic. Harrymu se však naštěstí podařilo uniknout.

Kornelius Popletal a vlastně celé ministerstvo se však snažili tuto skutečnost popírat. A skutečně se jim to dařilo. Většina kouzelníků uvěřilo tomu, že se dopravdy nic nestalo a že si to pouze vymýšlí šílený Harry Potter a potrhlý starý ředitel Brumbál ho v tom podporuje. Aspoň tak je popisovali v Denním věštci prakticky každý den.

Za krátko po těchto událostech se s Remusem spojil Sirius, kterého poslal Brumbál. Ti co věřili Harrymu, že se lord Voldemort vrátil museli začít něco dělat a prvním krokem bylo obnovení Fénixova řádu.