Zrození vyvrhele - Drarry (CZ) - POMALÉ UPDATY

5. kapitola

Ráno se blonďák probudil ve studené posteli. Jedna její půlka byla ledabyle zastlaná a na druhé ležel pod tenkou přikrývkou stočený on sám. Chlad se mu nepříjemně zabodával do pokožky i skrze hebkou látku a ještě dříve, než byl pořádně schopen otevřít oči, třásl se zimou. Napůl poslepu nahmatal druhou přikrývku z nevyužité části postele a stáhl ji na sebe. Rázem mu bylo tepleji, avšak stále ne dostatečně. Bez pochyby za to mohl i fakt, že v posteli stále ležel zcela nahý bez jediného kousku oblečení na sobě.

Jakmile se rozkoukal kolem sebe, ihned pochopil, odkud se všechen ten chlad bere. Okno na druhé straně pokoje bylo otevřené dokořán a studený vítr z venku jím nemilosrdně foukal do místnosti. Bílá záclona zavěšená nad oknem plápolala pod jeho nárazy a Draco nemohl jinak, než se s nespokojeným zamručením posadit na posteli. Husí kůže mu vyskočila po celém těle, když své holé tělo vystavil mrazivému poryvu větru. Jeho bosá chodidla byla nucena se dotýkat chladné podlahy, jakmile se rozhodl vstát a zajít k tomu inkriminovanému místu, aby mohl okno zase zavřít. 

S úlevným povzdechem tak udělal a rozhlédl se po místnosti. Postel, v níž přes noc spal, na obou stranách obklopovaly noční stolky a napravo od ní se nacházely dveře vedoucí neznámo kam. Podél stěn byly rozestavěny šatní skříně, jedna se honosila i zrcadlem ve svých dveřích. Vedle okna stála nižší komoda, nad níž viselo druhé zrcadlo v místnosti a na jejímž vrchu byly ve šperkovnicích vystavené všelijaké náhrdelníky, náramky, prsteny, náušnice a brože. Už od pohledu si byl Draco jist, že cena některých z nich by bez problémů mohla konkurovat částce, za niž byla vybudována celá ložnice. Ta celkově působila útulným dojmem, a to i přestože byla zařízena moderně a elegantně. Hojné množství dekorací a ozdobných prvků na nábytku jí dodávalo na honosnosti a očividném luxusu.

V jednom rohu pokoje se vedle malého stolku nacházela dvě křesla oddělená stojací lampou. Když Dracovy oči spočinuly na hromádce prádla, které bylo přehozené přes opěrku jednoho z nich, okamžitě se k nim rozešel. Dudley si dal očividně tu práci, že mu veškeré kousky oblečení rozházené po místnosti od včerejška sesbíral a dal na jednu hromadu, za což mu byl Draco také z celého srdce vděčný. Nechtělo by se mu je hledat po podlaze, zvlášť když byl vystaven takovému chladu. Bez zaváhání se začal oblékat, i když se mu oblečení nasáklé kouřem a alkoholovým odérem příliš nezamlouvalo. Avšak v situacích jako je tahle, se vždy jedná o nutný ústupek. Stejně jako si na sebe musel navléknout to stejné spodní prádlo, co měl včera.

Větší ze zrcadel mu pomohlo dokončit dnešní vzhled do přijatelné podoby. Se zmačkaným tričkem toho sice moc nenadělal, ale aspoň svůj ranní rozcuch si podle odrazu spravil do ležérního účesu, jenž už se tolik nepodobal vrabčímu hnízdu, které měl na hlavě ještě před chvílí.

Jediné, co u svého oblečení nenašel, byly boty a po rychlém prozkoumání ložnice zjistil, že tu pravděpodobně vůbec nejsou. Ve své podstatě se ani nedivil, jelikož jen málokdo by po svém domě chodil v botách, ve kterých byl den předtím venku. Sám k nim sice nepatřil, ale když se tak rozhlížel kolem sebe, bylo mu jasné, že zde se takové způsoby nenosí. Jestliže se včera oba zapomněli vyzout, nejednalo se o nic jiného než o výjimku způsobenou jejich chtíčem.

Ještě před odchodem z místnosti v rekordním čase zastlal obě půlky postelí - přeci jen i ta druhá byla znovu rozházená jeho vinou - a poté tedy jen v ponožkách vyšel z pokoje na chodbu. Nevěděl, kde by mohl Dudleyho najít, ale intuice mu radila sejít po schodech dolů do přízemí, kde se nacházel přinejmenším obývák s kuchyní, jak si včera stihl povšimnout.

Cestou ke svému cíli si nemohl nechat ujít příležitost pořádně si prostory domu prohlédnout. Zvlášť ne potom, co se detailně věnoval samotné ložnici a seznal, že si Dudley se svou ženou bezesporu dopřává pořádný luxus. A nemýlil se, když předpokládal, že i zbytek domu bude vypadat draze. Připomínalo mu to staré časy, kdy žil ještě se svou rodinou na rodinném panství a jezdil na několik dalších, jež jim patřila. Nejraději měl vždy to matčino ve Francii, kde většinu času trávil v rozlehlých zahradách a vysedával v bílých altáncích, zatímco sledoval procházející se pávy. Ale lhal by, kdyby tvrdil, že se mu nelíbilo i na otcově panství ve Skotsku. Vždy se tam těšil. Jednalo se totiž o místo odlehlé od civilizace, nacházející se v otevřené zelené pláni, avšak zároveň dostatečně blízko moře, kam tak rád chodíval sledovat divoké vlny narážející do vysokých útesů. Bylo na tom něco uklidňujícího, ten klid, díky kterému si vždy odpočinul a dosyta se odreagoval ode všech povinností, které jako Malfoy měl.