Stiles je šestnáctiletý osamělý chlapec, trpící hyperaktivitou. Po rozvodu rodičů žil s matkou v New Yorku. Vše se změní, když jeho mamka umře a on musí k Otci, kterého neviděl od svých pěti let.
Jediné co něm ví, je to že se znova oženil a má nevla...
,,Stiles Brien má malá šťětka. Tak tady se schováváš." zlověstně se na mě usměje Kira Yukimura.
Já se nezmůžu na slovo jen stojím a zírám před sebe.
Má minulost mě dohonila a neskončila. Noční můra se vrací. V tom uslyším znova ten hlas v mé hlavě.
,,Pusť mě! Já sem ty a ty si já. Dostanu nás z toho. Už se nás nedotkne. Kdy dveře nejsou dveřmi?" nemám sílu odporovat ničemu.
Kira se přibližuje ke mě blíž a blíž, já nejsem schopen sám od sebe reagovat. Zašeptám tedy hádanku spolu s odpovědí, kterou mi prozradil Derek.
,,Kdy dveře nejou dveřmi? Když jsou otevřené."
V tom se stane víc věcí najednou. Kira se zastaví šťastně se pousměje, a já cítím jak mě pohlcuje vztek, temnota a neskutečná zlost.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Nokitsune Stiles
Konečně jsem dostal odpověd, kterou jsem potřeboval, abych se ujal vedení těla kde jsem byl delší dobu uvězněn. Tak dlouho jsem hladověl.
Ta dobrota a láska kolem, mě ubíjela. Když jsem otevřel oči spatřil jsem ohnivou kitsune. Stála přede mnou a čekala až se ujmu této schránky.
Oči lišky se rozsvítí oranžovou barvou, a spatřím její siuletu. Promluví na mne skrz dívky tělo.
,,Jdem si pro zmatek, neštěstí a žal."
Chytím se jí za ruku a společně zmizíme.
Derek
Zbytek noci jsem nezamouřil oči. Ještě jsem pro jistotu poslal Petera k domu Stilinskych, aby hlídal Stilese. Vím je tam Scott, ale jen pro jistotu.
Sám jsem potřeboval spánek jako sůl. Zítra, vlastně už dnes mě čekal náročný den ve škole. A bouhžel si nemůžu vzít volno. Ráno jsem nepotřeboval budík, když jsem skoro nezamouřil oči.
Dělám si starosti o Stilese. To co viděla Lydia, nevím co to znamená.
Kde ho kdo bude držet? Znamená to že umře, když ho viděla ve snu? Dojedu do školy. Vyhlížím Scottovo auto. Stále ho nevidím a je už dost hodin a tak se vydám na cestu do třídy.
Po skončení první hodiny, vycházím a konečně spatřím mého Stilese. Uklízí si věci do skříňky, a mumlá si.
,,Kdy dveře nejsou dveřmi," pousměji se a odpovím mu.
,,Když jsou otevřené." Stiles se na mě udiveně otočí.
A já mám chuť ho v té chvíli zatáhnout do sklepa, protože ten jeho výraz je naprosto užasný.
Po další hodině mi přišla zpráva od Alison Argent. Čeká na mě na dvorku školy. Jdu za ní, určitě má informace o tom tvorovi.
,,Dereku je to zlý, vím co Lydia viděla. Říká se tomu Nokitsune. Je to podstatě liška. Hodně temná liška, která se krmí jen nenávistí, zlobou, bojem a zmatkem. Spolu s ohnivou kitsune dokážou napáchat mnoho škod. Nokitsune vyhledává tělo, které je dost silné na to aby přežilo, a zároveň dost slabé na to, aby se nechalo ovládat," vychrlí veškeré informace Alison.
,,To znamená, že už někde uvnitř Stilese je tahle temná liška? Čeká jen na chvíli kdy ho ovládne? Ale co znamenala ta bílá místnost kde spolu se Stilesem hráli? Proč tam byl nemeton?"
,,Tohle vůbec netušíme. Táta se setkal s nokitsune jednou. Nebylo to dobrý. Pokud to Stilese ovládne, nebude to ten Stiles, kterého známe. Tenhle bude zabíjet bez emocí, živí se tím. Dereku musíme se ujistit, že nokitsune nepovstane."
,,Musím za Deatonem. On bude vědět jak zabránit lišce ujmout se Stilesova těla. Dojdi za Scottem a odveďte Stilese domu. Já přivedu Deatona."
Otočím se a vyrazím směr veterina.
Nokitsune
Spolu s Ohnivou kitsune se objevíme u Nemetonu. Ten strom je dobrá žíla síly. Aspoň než rozpoutáme chaoz se musíme posilnit.
Něco mi zvoní v kapse. Vyndám mobil který patří tělu jež jsem obsadil. Písmena jsou tak malá, nevidím kdo volá, ale telefón zvednu.
,,Ano?"
,,Stilesi, brácho kde jsi? Hledáme tě všude," ozve se z telefonu, poznám ten hlas, tedy pozná ho to tělo.
,,Scotte, sejdem se doma. Vše ti vysvětlím," zahraji vyděšeného chlapce.
,,Co se děje? Stalo se ti něco?"
,,Ne ne vše ti řeknu doma neměj strach," odpovím a zavěsím.
Tak a plán chaosu může začít. Otočím se ještě na kitsune.
,,Najdi ty ocasy, budem potřebovat trochu pomoci. Jistě už tuší co se s tím človíčkem ve mě děje. Nebude trvat dlouho kdy zjistí, že mám navrch a budou mě z něho chtít dostat."
,,Jdu do vnitř nemetonu zde jsem je ukládala. Jdi a vrať se brzy," odpoví mi liška.
A já zmizím.
Stiles
Kde to jsem? Bílá místnost, a uprostřed šedivý pařez. Na něm je stolek, kde leží hra. Tu hru neznám. Ta osoba předemnou, zdali to je vůbec osoba čeká až dojdu blíž. Je to sen?
Když dojdu k pařezu, promluví na mě.
,,Stilesi hraješ rád hry? Budeš hrát semnou, pokud prohraješ budu mít vždy navrch já. Vyhraješ-li budeš moct ovládnout své tělo," řekne a pokyne ať se k němu přidám.
Sedám si naproti a začínám hrát. Jakmile hraji rozezní se v místnosti zlověstný smích a dovětek.
,,Nikdy nevyhraješ. Nokitsune nikdy nikdo neporazí"
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
DEREK
Nemůžu tomu uvěřit. Člověk stojící naproti mě, je můj druh, ale zároveň cítím, že jím už není. Právě jsem viděl jak postřelil Scotta. Svého bratra. Teď drží podkrkem Lydii. Se zlověstným smíchem jí nožem přejíždí pod krkem.
Už to není Stiles. Je to Nokitsune. Poštvává nás mezi sebou. Vyvolává vztek, nenávist a hádky. Krmí se na nás.
Vyrazím proti němu abych zachránil Lydii. Je to těžké, nechci mi ublížit, ale zároveň vím že budu muset. Nokitsune upustí Lydii na zem a obrátí se na mě. Popadne mě pod krkem místo Lydie, nevím kde to bere sílu, protože Stiles takovou nemá.
Než stačím cokoli udělat, zabodne do mě meč.
Naposledy se nadechnu a pak už vidím tmu.
Kapitolka je krátká, a možná nepřehledná, moc se za to omlouvám. Taky mi nejde psaní temného Stilese. Ale snad se vám bude líbit. Co myslíte zabila Nokitsune někoho? Lydii, Scotta nebo Dereka? Omlouvám se za chyby😊😀 Děkuji za přečtení a hvězdičky, snad příští kapitola bude delší.❤
