Stiles je šestnáctiletý osamělý chlapec, trpící hyperaktivitou. Po rozvodu rodičů žil s matkou v New Yorku. Vše se změní, když jeho mamka umře a on musí k Otci, kterého neviděl od svých pěti let.
Jediné co něm ví, je to že se znova oženil a má nevla...
Vůbec si neuvědomuji co se děje. Můj první pud je jít za zavytím Alfy, která mě stvořila.
Běžím skrz zahradu, přes silnici do lesa. Všechno jako bych měl vylepšené sluch, sílu, a běh. Doběhnu na mýtinu a spatřím povědomou postavu.
I přes vlčí oči poznám o koho jde.
Panebože jsem beta Thea Rakena.
Klesám na kolena.
,,Konečně se zas potkáváme Stilesi," slyším z jeho nechutných úst.
,,Jsi má beta. Takže už přede mnou nikdy neutečeš. Teď teprve začne ta pravá zábava. Podle Kitsune tu máš rodinu. Rád ji poznám. Třeba bude stejně úplatná jako tvá matka. Dej jí pán bůh lehkou zem."
Zasměje se zlověstně.
Jsem v háji.
Theo ke mě přijde, vytáhne mě k sobě a drsně mě políbí.
,,Tak šikovnej kluk správně držíš. Spolupracuj a místní smečce se nic nestane."
Konečně popadnu dech.
,,Jak je to možný? Ty jsi byl vždycky Alfa?"
,,Je moc brzo na tvé otázky. Teď s tebou mám jiné plány."
Prohlásí a zatáhne mě víc do lesa.
Je mi z toho špatně, ale vím že nemám na výběr. Musím předstírat. Musím zachránit Dereka, Scotta a celou smečku, zlomím jim srdce, ale budou žít. To je pro mě nejduležitější.
Theo mě dotáhne k chatičce. Podle pachu usuzuji, že se tu už delší dobu zdržuje. A není sám, ucítím pach kitsune, a dalších dvou vlkodlaků. Zaklapne za námi dveře a vrhne se na mě.
Je mi z toho zle.
Vrací se mi všechny ty hluboko pohřbené vzpomínky z New Yorku. Zavřu oči a snažím se držet. Opakuji si dokola mantru.
Neděláš to pro sebe.
Když je po všem, vyjdem zpět do lesa.
,,Jak si se stal vlkodlakem? Alfou?"
Optám se ho.
,,Malý sladký Stilesi. Všeho dočasu. Však ti to jednou odvyprávím."
Jeho hlas je tak odpudivý jako ostatně vše na něm, ale musím tu hru dohrát dokonce. Musím zijstit všechna jeho tajemství, i když tím teď zlomím srdce svému druhovi. Pro to, aby žil tohle udělám. Byl jsem nokitsune a ublížil jsem všem. Teď jim ublížím znova.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vyjdeme zpět na mýtinu. Než se stačím rozhlédnout ucítím vábivý pach. Teď vím že se jedná o Dereka. Spolu se Scottem se k nám přibližují.
V duchu si odříkám, že to teď musím zahrát dobře. Jestli se cokoliv zkazí. Theo vyhraje. To nemůžu dopustit. Ještě jednou se zhluboka nadechnu.
Na mýtinu už vchází Scott a Derek. Slyším jejich srdce, obzvlášť to Derekovo. Jakmile mě spatří vedle Thea rozbuší se mu. Jenže pak se jeho pohled přemístí na Thea a nasaje vzduch. Vím,že se snaží vycítit pocity, hledá můj strach, či jiný cit který by mu určil jak se momentálně cítím.
Oplatím mu pohled, snažím se tvářit naprosto kameně. Cítím jak se Derek poplašně podívá na Scotta, který mu oplatí zmatený pohled. Teď jim musím zlomit srdce jinak ho Theo zlomí mě, tím že je zabije.
Natáhnu ruku a vezmu tu Theovu do dlaní, ten se na mě podívá, nejdřív zmateně, ale pak spatří mé oči vlka. Jeho výraz je čiré vítězství. Pak se ke mě nakloní a políbí mě, a já mu s hlubokou nenávistí polibek oplácím.
Když se ode mě Theo odtrhne zlověstně se ušklíbne.
,,Přišli jste pozdě, Stiles je můj."
Na víc nečeká a táhne mě z lesa, a nasledně i z města. ***** Derek
Cítím jak se mi půda bortí pod nohama, jako bych nebyl vlkodlak, nemůžu dýchat, po tvářích tečou slzy. Jak je tohle možné? Stiles je přece můj druh. Ne této Alfy. Necítíl jsem mezi nimi žádné pouto. Tak proč s ním odešel? Proč ho políbil? Nerozumím tomu. Nechci tomu rozumět. Jakobych v tom okamžiku ztratil srdce.
,,Dereku,vstaň musíme k tobě do loftu. Čeká tam smečka, musíme jim říct, že jsme o Stilese přišli."
Promluví na mě Scott zlomeným hlasem.
Taky ho to bolí, Stiles byl jeho bratr, od začátku ho měl rád.
Scott převypravuje vše smečce, já toho nejsem schopen. Sedím na gauči a zírám do ohně. Vše mě psychicky i fyzicky bolí. Můj druh, můj Stiles je pryč. Vybral si jiného. Jako by mi někdo vzal duši. Jediná věc co mě dokáže vyrušit je Liamův řev.
,,Já tomu nevěřím. Znám Stilese víc než kdokoliv z vás. Neopustil by nikoho z nás. Né z vlastní vůle."
,,Liame sami jsme to s Derekem viděli. Odešel dobrovolně se svou Alfou. Odešel od nás a nebránil se tomu." Odpoví mu Scott zraněně.
,,Né Scotte, já znám Stilese. A i když je z něj teď vlkodlak nezměnil se. Je to obětavý človek. Musíme zijstit kdo je Alfa, protože jestli Stiles odešel, tak jen kvůli tomu aby nás všechny ochránil."
Dořekne, načež dojde ke mě a zadívá se mi do očí.
,,Dereku, vím jistě, že tě miluje. Nesmíš to teď vzdát, nevzdal jsi to s ním ani když byl nokitsune. Nevzdávej to ani teď."
Pak vstane a otočí se znova na Scotta.
,,Jdeme na stanici. Musíš popsat kreslíři koho jsi viděl. Nejdřív najdem tu Alfu, která ho proměnila."
Dneska u této povídky kratší kapitolka, tak snad se bude líbit❤
